Únor 2010

Knedlík

28. února 2010 v 12:20 | karaoketexty.cz |  TT-Jiné
Vím, že tady někde už tahle fotka je, jenže já si nemůžu pomoct, je prostě dokonalá. Takový krásný, malinkatý, úžasný, roztomilý knedlíček *in love* Nechápu, jak někdo může být tak moc dokonalý, i když je ještě miminko %) Hned bych ji brala domů *zasněný smajlík*

Mimochodem, pod perexem máte pár fotek, jak náš dokonalý Knedlík vypadá v posledních letech :)
Všimli jste si, že když má Tarjuška kudrnaté vlasy, tak vypadá, že je hranatější a vypadá úplně jinak s rozpuštěnýma a sepnutýma vlasama? Ale pořád stejně dokonale. Tak moc, že víc to už ani nejde *in love* A ten její úsměv (taky pořád stejný :D) %)

Minor Heaven

23. února 2010 v 20:00 | karaoketexty.cz |  TT-My Winter Storm (texty)
Take my longings and believe them.
Light a candle if you know.
I breath love don't wanna be there.
These are things I got to know:
The magic seem so far down't know who they are.

Let me go Minor Heaven, cause my blood to run.
Leave this place, unforgiven.
Heal me with your sun.
How can I come undone?
Let me know Minor Heaven.

Light a way for me to walk on
From the ashes to the sky.
Burn the thorns so I can hold on.
Trust in me I know I'm right.
I'm know I'm gone too far.
Leave them where they are.

Let me go Minor Heaven, cause my blood to run.
Leave this place, unforgiven.
Heal me with your sun.
How can I come undone?
Let me know Minor Heaven.

Even if nothing I'll become
Something I've been for all too long.
Let me go Minor Heaven.

Let me go Minor Heaven, cause my blood to run.
Leave this place, unforgiven.
Heal me with your sun.
How can I come undone?
Let me know Minor Heaven

RECENZE: Koncert v Pardubicích

23. února 2010 v 15:32 | t-music.cz |  TT-Recenze

Magická kráska s nenapodobitelným hlasem a "exnajtviška" Tarja Turunen je u nás poslední roky pečená smažená. Naposledy se českým příznivcům představila koncem srpna na festivalu Benátská noc. Její početná fanouškovská základna ji letos uvidí ještě jednou, a to v rámci její Final Storm Tour v pátek 16. října v Pardubicích.

Tarja Turunen začala studovat hudbu už v šesti letech, v osmnácti nastoupila na Sibeliovu Akademii v Kuopio City, kde se zaměřila na klasický zpěv. V té době nastartoval její spolužák Tuomas Holopainen svůj akustický projekt a jak jinak - pozval nadějnou sopranistku, aby se připojila. Tarja řekla ano, a tak se zrodila kapela Nightwish...

Krásná Finka vnesla do kapely své až nadpozemsky silné charizma a stala se velmi rychle jednou z nejslavnějších metalových zpěvaček. Její tvář se pravidelně objevovala na titulcích prestižních hudebních časopisů po celém světě. Věhlas kapely Nightwish stoupal, ale Tarja si i přes nabitý program vždycky našla chvíli na studium a další projekty.

V roce 1999 vystupovala jako sólo zpěvačka v moderním baletu Finské Národní Opery nazvaném The Evankeliumi. Všechna odehraná vystoupení byla vyprodána...

Jedním z nejnáročnějších byl pak pro Tarju rok 2004, kdy odstartovala také svou sólo kariéru dlouho plánovaným vánočním albem. V té době se i desky skupiny Nightwish přehouply přes magické číslo milionu prodaných nosičů. Přesto v roce 2005 Tarja kapelu opustila.

Velmi vřelého přijetí se pak dostalo její "bouřlivé" desce My Winter Storm (2007). Svědčí o tom i dvě nominace na prestižní ocenění. První v anketě EMMA Awards, což je finská obdoba Grammy (kategorie Nejlepší finský umělec) a druhá nominace na německé ECHO Awards (kategorie Nejlepší nováček roku 2007)! Deska My Winter Storm byla krátce po vydání ve Finsku platinová. Velký úspěch zaznamenala zpěvačka se svou nahrávkou i v ostatních zemích, u nás je zlatá

Do České Republiky se Tarja Turunen vrací pravidelně a často. Zavítá sem také se svým závěrečným podzimním turné nazvaným Final Storm Tour 2009. Tentokrát si ji budou moci vychutnat perníkáři z Pardubic, a to 16. října v ČEZ Aréně. Speciálními hosty koncertu jsou Finové Kings Of Modesty, kteří v září vydávají svou debutovou desku Hell Or Highwater a vystoupí i britská old school thrash-metalová kapela Furnaze, která stejně tak představí novinkové songy z připravovaného alba. Vstupenky jsou k dostání v předprodejní síti TicketArt a přes stránky Masters Of Rock (na dobírku).

Opět odjíždím

18. února 2010 v 13:58 | PelkoEnkeli |  →Novinky←
Moikka tlamičky moje!
Zítra jedeme opět k babičce. Samozřejmě, že jsem z toho velmi nadšená a jedu tam s radostí a zcela dobrovolně... Přijedu, jako vždycky, v neděli večer. Teda jen za předpokladu, že to tam přežiju, což se mi zdá málo pravděpodobné.
Včera a dneska jsem se konečně rozhodla, že upravím fotky, co jsem fotila a hodím je na Rajče. Včera jsem nahrála asi polovinu, přičemž jsem myslela, že to celé prohodím oknem. Ano, opět. Nakonec jsem to ale nějak dodělala a při nahrávání asi třetího alba se mi not'as prostě vypl a odmítl jet, tak jsem se na to vykašlala. Ted' tam ještě hodím poslední dvě alba a kašlu na to. Konečně to bude hotové. Nové fotky nemám. Počkám si radši, až bude lepší počasí. Radši.
Minule jsem vám slíbila další fotky, tak je tu máte. Tentokrát jich bude asi méně. Omlouvám se, pokud jsem tu nějaké už dávala.
Mimochodem, dole máte překvapení, doufám, že se vám bude líbit :)

Pozor, tento článek obsahuje smrtelnou dávku dokonalosti, úžasnosti, božskosti, elegance, charismatu, krásy, bezchybnosti a nepopsatelnosti jistého úchvatně božského finského anděla s úžasným jménem Tarja Soile Susanna Turunen Cabuli.

14. února 2010 v 1:58 | PelkoEnkeli |  TT-Novinky
Pokud jste něco jako individua zbožňující Anette, nečtěte to. Věřte mi, není to nic pro vás a víte co? Rovnou můžete opustit tento blog, protože tady opravdu nenajdete nic, čím by jste ukojili svůj Hepholismus. Tak, varováni jste byli a už si nemůžete stěžovat :P

Co se týká ankety... U odpovědi "Ano, má velké oboje." odečítám jeden hlas, protože byl zadán špatně a autor této chyby (Kristýna-Staniol) se všem veřejně omlouvá, nebot' by si nikdy nedovolila takto urazit naši "Ledovou královnu" Tarjušku.

Jen tak mimo řečí, vstupenky na MOR už stojí 1100 Kč a to jen do konce února.

Víte, jak jsem vám před 14 dny psala, že jdu prohrabat blog? Nedostala jsem se k tomu :D Popravdě, vůbec se mi v poslední době nechtělo přidávat články. Tímto se omlouvám. Chtěla jsem napsat milion věcí, ale zas nevím ani jednu. Klasika :D

Tarja se nějak rozjela s blogama. Ne, že by mi to vadilo xD Překlady najdete na tt.cz. Když už jsme u toho, mohla by zase napsat blog. Poslední napsala před několika hodinami :D Přidala jsem dvě recenze (mimochodem, naprosto dokonalé, skvělé, perfektní, bezchybné a úchvatné) z Prahy a asi budu ještě nějaké hledat :D taky sem hodím nějaké komické čtení o NW. Nějak pomalu zjišt'uju, že kluci mi za to, abych trpěla skoro dvě hodiny toho příšerného vřískotuté odporné a hnuné osoby se jménem A***** O**** (hvězdičky kvůli cenzuře ;)), kterému se zpěv říkat opravdu nedá, vůbec nestojí. Já vím, je to kruté, ale je to tak. Mám na ni čím dal větší averzi :D


Perkele, ten not'as je nějaký zasekaný. Mám chut' ho prohodit oknem :D A ještě k tomu se mi protáčí kolečko u myšky. Perkele, to mě taky neuvěřitelně vytáčí :D

Naši (teda spíše mamka) chtějí jet příští víkend k babičce, ale já tam tak moc nechci!
Kromě toho jsem si ve čtvrtek rozsekala mobil. Teda já ne, to on sám. Prostě spadl na koberec a bylo po něm. :D Ale možná, že ještě půjde spravit :D

Udělala jsem vám novou anketu, tak prosím hlasujte :)

A víte co? Miluju Tarju Turunen tak moc, že si to ani nedokážete představit. Miluju její povahu, charisma, vkus, chování, šílenost, lásku, temperament, prostě všechno. Opravdu je to ten nejúžasnější člověk na světě a pokud někdy řeknu něco jiného, vražte mi, prosím. Zase mám ten pocit, že se z její dokonalosti zblázním. Musím sem vám dát několik naprosto úžasných fotek. Áááách! Jsou tak dokonalé a je jich tam moc, že nevím, kterou sem dát dřiv *in love* Jsou pod perexem.

Omlouvám se, že je tak velká, ale je tak úžasná, že ji nedokážu zmenšit.



Heavy Metal Interview

14. února 2010 v 1:06 | tarjaturunen.cz, Albiero |  TT-Rozhovory 2008
Bývalá zpěvačka Nightwish Tarja Turunen se pustila na sólovou dráhu s vydáním alba My Winter Storm. Pod dozorem producenta Daniela Presleyho(Faith No More, Jewel) bylo album nahráváno po celém světě včetně Irska, Španělska, Švýcarska, Německa, Finska a také Spojených států. Bylo potvrzené zlato hned ve dne vydání a zasáhlo do žebříčku hitparád.
Album bylo vydáno pouze tady v Severní Americe. Mluvil jsem s Tarjou, jak si užila zde v Antigue chvíli volna.

Chad Bowar: Jaká je Antigua?
Tarja: Je to nádherné místo k dělání rozhovorů. Slunce svítí, voda je teplá a všechno já nádherné.

Jseš tady z povolání, nebo pro potěšení?
Obojí. Už jsem začala pracovat na novém albu, i když první album právě vyšlo v USA, já skládám nové písně. Na druhou stranu, ráda se potápím, šnorchluju a bavím se.

My Winter Storm bylo v Evropě několik měsíců nepochopené. Jaké tam mělo ohlas?
Velmi dobrý. Jsem se svým debutovým albem velmi spokojená, protože to, co jsem díky němu
podstoupila, bylo úplně něco jiného, než když jsem byla zpěvačkou Nightwish.
Všichni lidé, včetně nahrávací společnosti jsou jiní. Všichni lidé kolem mne jsou novými lidmi. Příjem alba v Evropě byl vynikající. Jsem velmi šťastná. Očekáváme zlatou desku z Německa a dnes jsem dostala zprávu, že jsem dostala zlato také v Rusku.
To je poprvé, co jsem v Rusku dostala zlaté ocenění.

Co očekáváš od Severní Ameriky?
Jsem opravdu ráda, že tam album opravdu vydáváme. Dokonce ani Nightwish to v SA pro mnohé verze distribuce nešlo tak dobře. Je to dobrý start a my počkáme a uvidíme co s tím albem bude.

Bylo to konečné řešení alba podle tvých představ?
Když jsem začala přemýšlet, jak by asi mělo vypadat mé nové album, základní myšlenkou a mou prioritou bylo pojetí(provedení) zvuku.
Bylo těžké toho dosáhnout. Celá ta produkce alba byla provedena jiným způsobem, než kterou jsem udělala už dřív. Hodně jsem se při tom učila a mohu za to být hrdá. Učila jsem se ze svých chyb a vím, co příště musím dělat jinak, abych ušetřila více času, energie a možná i víc peněz, ale pořád to je hudba. Měla jsem strach z toho, jestli pro mě lidé budou mít místo ve svých srdcích. Byla jsem přesvědčená o tom, že se mohu vydat na turné, že mohu být umělcem.
Být sólovým umělcem je dost jiné, než být členem velmi úspěšné skupiny.

Minulý rok jsi cestovala s tvou novou doprovodnou kapelou. Jaké to bylo?
To turné bylo úžasné. Byla jsem na turné několik let a nabrala jsem mnoho dobrých zkušeností.
Toto turné bylo skvělé, opravdu fantastické. V mé kapele jsou vyučení hudebníci. Všichni mají odlišné vzdělání. Všechno se vydařilo. Chystám se pokračovat s těmi samými kluky, protože to s nimi všechno šlape, jak má. Ta chemie mezi lidmi fungovala. Byla jsme jedna velká cestující rodina, což je skvělé. Povzbuzují mne živá vystoupení a tento rok uděláme víc turné. V květnu jsem v Evropě, potom v červenci a srpnu v Jižní Americe. Můj agent právě pracuje na uspořádání turné po U.S. To je můj sen. Doufám, že brzy dostanu další novinky.

Co budeš do května dělat? Kdy začíná to turné?
Budu se připravovat na turné. S mým učitelem na zpěv těžce pracuji na zpětném získání mé kondice. Učím se klasicky zpívat 15 let. Také pracuji na novém albu.
Proč jsi se rozhodla nacoverovat pro tvé album poison od Alice Coopera?
Měla jsem velký problém s výběrem písně ke coveru. Je milion výborných umělců, od kterých si mohu vybrat píseň. Chtěla jsem najít nahrávku, která by pasovala do příběhu z My Winter Storm. Jednou jsem ve Finsku řídila a poslouchala rock rádio.
Hráli tam pořád "Poison", tak jsem si představila, jak by to vypadalo v mém podání, tak jsem ji prostě zvolila. Je to skvělý track. Díky němu jsem si vzpomněla na svá léta dospívání.

"I Walk Alone" je první single z "My Winter Storm" a ty jsi pro něj nahrála klip. Jsou videa něčím, co tě baví dělat?
Opravdu mě to baví. Miluji hraní. Líbilo se mi vytváření klipu "I Walk Alone" a hraní těch čtyř různých postav. Spolu s režisérem jsme zpracovali příběh. Bylo to velmi zábavné.

Plánuješ pro tohle album ještě nějaká další videa?
Ano, "Die Alive" bude vydáno jako single později v březnu. Bude o dost temnější, než "I Walk Alone."

Od hudební kolébky

14. února 2010 v 1:05 | tarjaturunen.cz |  TT-Rozhovory 2004
Kdy jsi začala zpívat? Jak ses dostala k hudbě?
Bylo celkem zřejmé, že chci být zpěvačkou, už když mi bylo něco kolem 6 let. Byla jsem velmi umělecké dítě, ráda jsem vystupovala, ať už jako zpěvačka nebo jako herečka. V 6 letech jsem začala hrát na klavír a také jsem začala chodit na lekce hudební teorie. Moji rodiče nemají hudební vzdělání, ale milují hudbu. Viděli můj talent a přihlásili mě do hudební školy. Stylem, kterým zpívám teď, jsem začala zpívat v 15 letech.

Jaká byla tvá první kapela?
Moje první opravdová kapela byla Nightwish. Nikdy předtím jsem v žádné kapele nezpívala. Zpívala jsem v různých skupinkách, různé žánry. Nejraději jsem zpívala funky nebo soul. V takových skupinkách jsem působila, když mi bylo mezi 14 a 18 lety.

Tvoje dřívější vzory? A teď máš nějaké oblíbené zpěváky?
Když jsem byla dítě, strašně ráda jsem poslouchala soulové zpěváky, jako jsou Whitney Houston nebo Aretha Franklin. Byly pro mě velmi důležité, když jsem se začala zpěvu více věnovat. Teď poslouchám různé zpěvačky od popových po klasické. Je velmi důležité poslouchat dobré hudebníky a sledovat, jak hudbu dělají oni, protože je mnoho věci, které se poslechem můžete naučit. Upřímně, nemám nikoho, kdo by mě nějak přímo ovlivňoval, protože dělám styl hudby, který jinde nenajdete. Jen musím vždy pamatovat na to, že jsem jiný člověk s jinou duší a srdcem, s jinou osobností. Když na tohle pamatuju, opravdu můžu dělat hudbu, která se dotýká mé duše.

Chodila jsi někdy na hodiny zpěvu? Jaká je tvá hudební minulost?
Začala jsem hrát na klavír když mi bylo 6. První lekci zpěvu jsem měla v 15. Tehdy jsem většinou jen poslouchala ostatní zpěvačky, protože je riskantní začínat s opravdovým klasickým zpěvem příliš brzy. Při zpěvu potřebujete tělo a pokud se ještě rostete, může být pro hlas škodlivé začít příliš brzy. Opravdu jsem začala zpívat v 17. V 18 jsem se dostala na hudební školu ve Finsku, měla jsem zpěv jako hlavní předmět a v té samé době začala má kariéra s Nightwish. Od té doby jsem se začala vzdělávat jako klasická zpěvačka.
Co podle tebe dělá dobrého zpěváka?
Musíte být připraveni otevřít se různým způsobům, jak dělat hudbu. Znáte své tělo a mít zdravé sebevědomí a duši. Staráte se o svůj nástroj.

Co myslíš, že je pro zpěváka nejdůležitější?
Vím co chci. Nikdy se nedívám zpět a nelituji ničeho, co jsem udělala. Vždy jsem ochotná se učit novým věcem a dělat tak pokroky.

Jakou písničku nejraději zpíváš na koncertech?
S Nightwish je spousta písní, které mám ráda, ale mohla bych zmínit třeba Sleeping Sun. Pocity při koncertech jsou prostě úžasné, pokaždé když to zpívám. Vidím světýlka zapalovačů a slyším lidi zpívat se mnou… Z klasického repertoáru mám spoustu úžasných písní. Například na vánočních koncertech strašně ráda zpívám klasickou finskou koledu "Varpunen Jouluaamuna". Finsko mi chybí. Sníh, příroda. Tato píseň mi pomáhá se dostat blíž k domovu.

Jaké jsou kromě hudby tvé koníčky?
Ráda čtu romány. Miluju chození do kina a na koncerty. Chodím na operu… A také hodně sportuji.

Metal Hamer – Můj životní příběh

14. února 2010 v 1:03 | tarjaturunen.cz |  TT-Rozhovory 2004
Fenomenální úspěch alba "Once" od skupiny Nightwish v čele se zpěvačkou Tarjou Turunen dokázal, že i ženy zaslouženě patří k heavy metalu. Daniel Lane zjišťuje, že zpěvačka klasiky je víc než jen obyčejná "venkovská holka".

Kdy a kde ses narodila?
Narodila jsem se v malé vesničce, která se nachází na východě Finska. Má jen okolo 500 obyvatel, takže jsem opravdu jen obyčejná venkovská dívka.

Jaká je tvoje první vzpomínka z dětství?
Vybavuji si docela živě, bylo mi tehdy kolem třech nebo čtyřech let, když pro nás táta stavěl nový domov. Pobíhala jsem okolo staveniště, chodila jsem do nebezpečných míst, kam by vůbec děti chodit neměli a můj o sedm let starší bratr mě všude hledal.

Máš ještě nějaké další sourozence?
Ano, mám ještě jednoho bratra, který je o pět let mladší, než já. Já jsem prostřední dítě. Naše rodina si je velmi blízká, takže můžu říct, že své bratry mám opravdu ráda. Špatné na tom všem je, že když jsi někde na turné, tak se s rodinou vidíš zhruba dvakrát nebo třikrát za rok. Vždy se mi po nich moc stýská, ale jsou to muzikanti, takže to chápou. Není třeba říkat, že účty za telefon jsou obrovské - kvůli kontaktu se všemi, které mám ráda.

Jak ses snášela se sourozenci, když jste vyrůstali?
Vždycky si vzpomenu na souboje se svým mladším bratrem. Bylo to všechno v pohodě, ale jen do té doby, než jsem zjistila, že je silnější. Když jsme bojovali, bylo mu myslím pět let a mě deset, mlátil mě docela hodně. S mým starším bratrem to bylo jiné. Je o sedm let starší, takže byl víc zodpovědný. Staral se o mě a já jsem se naopak starala o mladšího bratra.

Prohlíželi si tvoje kluky?
Ano, bylo to přesně, jak říkáš. Mladší bratr vždycky říkával něco jako: " Proč na toho kluka tak zíráš? " a "Co na něm vidíš?" Starší bratr se držel více zpátky.

Jaká byla vaše výchova?
Když si vzpomenu na dětství, tak se mi vždycky vybaví nádherná krajina. Žili jsme přímo u lesa obklopeni jezery. Spoustu času jsem trávila chozením na procházky do lesa a taky plaváním v jezeře. Bylo to bezpečné místo pro výchovu dětí. Chodila jsem do malé vesnické školy, kde v celé škole bylo jen 70 dětí a z toho jen jedna dívka, což jsem byla já. Mám dva bratry, takže jsem z domova byla na bitky zvyklá, jenže tady jsem byla obklopena více než jen dvěma chlapci!

Jak jsi jako dítě vycházela s rodiči?
S rodiči jsem měla opravdu dobrý vztah. Byla jsem typická "hodná holčička" - vždycky jsem měla dobré výsledky. Hodně mě podporovali v hudbě. Když mi bylo pět, začala jsem se učit hrát na piano a v deseti letech už to vypadalo, jako bych každý večer po škole brala hodiny klavíru. Vzpomínám si taky, že moje máma vždycky říkávala, že jsem v dospívání neměla žádné problémy. Ale já vím, že to tak nebylo, jen jsem to na sobě nedala znát.

Ovlivnili tě rodiče pozitivně nebo spíš negativně, v tom, co dnes děláš?
Ano, rozhodně mě velice ovlivnili. Moje osobnost je hodně podobná té matčině. Je to velmi silná žena a tu sílu mám po ní. Tu rozumnější stránku své osobnosti mám po svém otci. Ale největší vliv na to, kdo dneska jsem, byl ze strany mého manžela. Každý mluví o typickém britském " tuhém spodním rtu", ale přitom jsou Finové mnohem víc rezervovanější než Britové! Můj manžel mě učil, jak ukázat emoce, které jsou pro zpěváka velice důležité.

Měla jsi v průběhu dospívání nějaký vzor?
Když se podívám zpátky, tak musím jmenovat mámu. Opravdu ji moc obdivuji. Co se týká slavných lidí, tak jsem nikdy neměla žádný vzor. Vždycky jsem měla ráda Whitney Houston. Zbožňovala jsem její písničky, milovala její hlas; pořád jsem si zpívala její písničky, ale nikdy jsem ji nepovažovala za svůj vzor.

Jakou roli ve výchově hrálo náboženství?
Mnoho Finů jsou luteráni a já patřím mezi ně. Považovala jsem se za křesťana, ale každý týden jsme do kostela nechodili. Chodili jsme tam o Velikonocích a Vánocích, což jsou dvě významné události v křesťanství. Jezdila jsem s ostatními dětmi na křesťanské tábory a později jsem se připojila k církevnímu sboru. Stala jsem se sólistkou a každý rok o Vánocích ve svém rodném městečku zpívám v kostele.

Jaká pro tebe byla škola?
Jak jsem řekla už předtím, byla jsem na základní škole jediná dívka. Bylo to peklo. Pořád mě škádlili, ale myslím si, že to bylo hlavně kvůli mému hudebnímu nadání. Ředitel školy byl zároveň učitelem hudební výchovy, takže být jedinou dívkou na škole plné kluků obnášelo, že mě všude protlačoval a ostatní byli kvůli tomu naštvaní. Byl to všechno jenom maloměšťácký přístup a kdyby tyhle věci později nebyly na škole vyzdvihnuty, tak si opravdu nemyslím, že bych tady dneska byla.

Co jsi dělala po střední škole?
V patnácti letech jsem nastoupila na vysokou školu v nedaleké městě Savonlinna, kde jsem studovala hudbu. Po třech letech jsem šla na Sibelius Academy, kde jsem dokončila stupeň klasického zpěvu.

Jaký to mělo dopad na skupinu?
Bylo opravdu velmi problematické to všechno naplánovat, ale bylo dobré strávit nějaký čas v Německu studováním hudby. Bylo to v době, kdy jsem v Německu nebyla skoro vůbec známá, takže jsem měla spousty času jen na sebe samu.

Nebylo to jako v dnešní době, kdy se objevuješ na billboardech, že?
Ano, přesně tak. Bylo náročné strávit sedm dní jen zpíváním. Neměla jsem moc volného času, ale jsem za to ráda, protože jsem teď kvalifikovaná zpěvačka. Jsem velice šťastná, jak to všechno dopadlo, protože kdybych nešla na Sibelius Academy, nikdy bych nedosáhla takové úrovně.

A nakonec, myslíš si, že je rozdíl mezi tebou a tím, jak jsi vnímána?
Když jsem na pódiu, jsem velmi šťastná, ale v průběhu celého turné to může začít trošku skřípat. Víš, každý den jsi obklopený lidmi, kteří si s tebou neustále chtějí povídat a pro mě jako pro jedinou dívku v kapele, to může být někdy docela unavující.. Ačkoliv jsem šťastná, když můžu mluvit s fanoušky nebo s tiskem, tak přece jen potřebuji nějaký ten čas sama pro sebe. Takže pokud mě někdy potkáte se špatnou náladou, tak to budete muset pochopit, nebo mě radši nechat na pokoji.

Gotická královna: Chci zemřít zaživa

14. února 2010 v 1:01 | tarjaturunen.cz |  TT-Rozhovory (Nezařazené)
Po zlém rozchodu s Nightwish finská gotická královna Tarja Turunen pokračuje v kombinování operní a rockové hudby.
Jestliže vám je více jak 25 a nezdobí vás žádný piercing, tak jste asi pravděpodobně neslyšeli o Tarje Turunen.
Ale mezi černě oděnou mládeží po celém světě je Tarja velmi dobře známá a milovaná jako dřívější zpěvačka symfonické metalové kapely Nightwish, jejíž hudba byla tvořena kombinací rocku a Tarjiného klasického sopránu.
Po velmi emocionálním odchodu z Nightwish je gotická královna připravena se svým prvním sólovým albem nazvaným My Winter Storm.
To navazuje na hybridní styl, v němž se snoubí zvuk elektrických kytar se symfonickým orchestrem v goticko-lyrickém stylu.
"Dnes si nemyslím že bych byla schopna nahrát desku, která by se dala zařadit do jedné kategorie. Nemůžu dělat čistě rockovou, popovou nebo operní hudbu, protože si myslím, že by to nevystihlo celý můj příběh," svěřuje se Tarja Turunen dánskému Ekstrabladet.dk.

Rocková a klasická hudba

Tarjina inspirace pramení z filmové hudby a její schopnosti působit na emoce a pocity.
"Hard rock a klasická hudba mají něco společného, a sice že mohou být velmi pompézní a majestátní - tak nějak se k sobě hodí. V hudbě nevidím žádnou striktní linii. Jestli vás to těší a dává vám to pocit volnosti, tak nezáleží na tom, jaký je to žánr," říká Tarja Turunen.
Na svém novám albu měla Tarja možnost spolupracovat se skladatelem filmové hudby Hansem Zimmerem, který výrazně přispěl k obsahu alba.

Vyhazov

Tarja Turunen a Hans Zimmer sdílí svou oblibu filmové hudby se starým spoluhráčem z kapely a kamarádem Tuomasem Holopainenem, který napsal a uspořádal většinu z jejích písniček.
Ale dnes si staří přátelé už nevolají aby si vyměnily noty.
"Po několika nesrovnalostech jsem v roce 2005 odešla z Nightwish a díky mnoha událostem, které se přihodily si dnes už ani nevoláme. Všechno to bylo probíráno na veřejnosti v té nejhorší podobě, což mě velmi zaskočilo," říká Tarja.
V říjnu 2005 během velkého koncertu, který měl akorát vyjít na DVD,Tarja dostala výpověď od ostatních členů kapely v podobě otevřeného dopisu, který byl oficiálně zveřejněn na webových stránkách.
Podle výpovědi ostatních členů kapely se Tarjin zájem točil jen kolem peněz. Vystupňoval hlavně díky jejímu manželovi a manažerovi Marcelovi, kterého si v roce 2003 vzala.

Nešťastná láska

Drama se v médiích stupňovalo několik dalších měsíců:
Tuomas Holopainen a další členové Nightwish neustále opakovali urážlivé poznámky. Tarjin manžel na to reagoval tím, že Holopainen je poháněn žárlivostí a nešťastnou láskou k Tarje, a že ji kapela ve skutečnosti nikdy nepodporovala.
"Bylo pro mě opravdu obtížné to všechno překonat a nedokázala jsem si představit, že bych zase mohla pokračovat dál a vrátit se k hudbě. Naštěstí jsem měla naplánované nějaké sólo koncerty na konec roku 2005 a podpora fanoušků mě přesvědčila, že ještě pořád mám místo v jejich srdcích," říká Tarja.

Fanoušci jako hnací síla

To, že se Tarja Turunen mohla dát zase dohromady a překonat to všechno, dává za vděk svým fanouškům:
"Moji fanoušci mi dávají sílu, jsou ,My Winter Storm'. Je to úžasná představa podívat se na ně jako na bouři, která vždy stojí za mnou, žene mě vpřed a drží nad vodou. Chci říct, že je to krásná představa, i když mi někdy až nahání hrůzu," říká Tarja.

Stále naživu

Na rozdíl od spousty hudebních skladatelů, jejichž písničky vycházejí z dnešní doby, Tarjiny texty jsou plné mýtických postav, upírů a symboliky.
Není to zas tak vzdálené od reality jak by se mohlo zdát, vysvětluje:
"Například mám píseň nazvanou ,Die Alive' (Zemřít zaživa). Není to fantazie, je to o tom, jak se já snažím žít vlastní život. Potkala jsem spoustu lidí, kteří, i když pořád žijí, jsou mrtví uvnitř," říká Tarja. "Je to velmi smutný pohled, protože ztratili takovou tu pozitivní sílu v životě a jsou velmi pesimističtí a nepřátelští. Takže se sama sebe ptám co můžu udělat, abych byla naživu až do své smrti," říká Tarja.
Překlad: Bára Štěpánková

RECENZE: Tarja v Praze II.

14. února 2010 v 0:58 | rockandpop.cz |  TT-Recenze

Severská záře nad Prahou

22. 10. 2008 - Když jsem přišel před halu, ještě jsem netušil, co mě bude čekat. Nehledě na to, že jsem "zakufroval" hned na začátku (hezky jsem si obešel stadion Sparty, abych zjistil, že tudy cesta nevede a je tam plot). Když jsem tedy konečně dorazil před halu, už tam byl větší dav. Měli začít pouštět v 18:30. No…kdo bláhově myslel, že to tak bude, byl trpce zklamán. Fanynky stojící tu snad 5 hodin to dávaly najevo hlasitým pištěním a řvaním, zdržet se to o 10 minut navíc, jsem si jistý, že by prorazily dovnitř! A když už se pouštět začalo, běželo to rychlostí invalidního slimáka (aneb ať žijí dva udatní pořadatelé škubající lupeny). Když už se člověk prodral na plochu, byl tu další problém, předkapela ne a ne začít. Dle zákonů logiky to celé pasovalo dokonale - zdržení u vchodu muselo nutně znamenat i zdržení předkapely a celého koncertu. A pak…ano…světla se zhasla a vypuklo to.

Innocens. Mladá, česká, nadějná, metalová,…a podobných přívlastků bych tu mohl psát ještě spoustu. Prostě a jednoduše: banda o čtyřech členech, jedné člence a občas o pár hostech. Ona slečna má na starosti hlavní vokál. Letos jim vychází jejich oficiální debut - CD "Free /us/." Kdo je zasvěcen trochu více do tajů této pětice (já měl být asi básník…), jistě ví, že to není jejich první počin. Ano, mám na mysli placku "Where Are No Angels", která je brána jako jejich DEMO. Ovšem co se kvality týče, má určitě na to, rovnat se jejich debutu. A právě dnešní koncert byl jednou z jejich šancí z(ne)viditelnit se ve světě. Jak se jí chopili? Role to byla velice těžká, protože ještě nemají moc velkou základnu svých skalních fanoušků. Navíc s vokálem Tarji, se může rovnat jenom málokdo. Ostudu rozhodně neudělali, výšin metalu se však nedotkli. Zahráli pár songů, jak z DEMA, tak z debutového alba (které zpěvačka rozhazovala do publika hustěji než spojenci bomby na Drážďany). Jak jsem již napsal: jejich výkon neurazí ani neoslní výrazným způsobem, rozhodně ale patří k tomu lepšímu, co je dneska na české scéně k mání.

Když dohráli Innocens, přišourali si to pořadatelé a začali instalovat oponu. Netrvalo to moc dlouho a přišlo to! Tarja Turunen v Praze!

Tarja Turunen. Jméno budící respekt, sice jen na poli hudebním…ale budí. Fenomenální vokál "Ledové královny severu," byl ke slyšení na jaře ve Zlíně, dnes v Praze a zítra (v době psaní reportu už dnes) v Ostravě. Tarja se, po rozchodu s Nightwish, dala na sólovou dráhu. Deska "My Winter Storm" potvrdila, že její hlas je v perfektní formě a ač se u tuzemské kritiky moc neprosadila, u fanoušků úspěch vcelku sklidila. Tarja nezahálí, připravuje novou desku, a proto vyjela na turné "Storm Returs to Europe." S sebou si vozí vlastní kapelu. Kdo měl strach, že to budou "nějací joudové od vedle, třískající v garáži do popelnic", spletl se. Mike Terrana na postu bubeníka je dostačujícím důkazem kvality (pro ty, kteří ho neznají: Mike Terrana je velice zvláštní postavička. Vezměte trollího lovce z Warcraftu 3, dejte mu lidskou kůži a světlé vlasy, do rukou paličky, posaďte ho za pekelné, ostnaté bicí a…tradááá Mike Terrana je na světě…) a i ostatní, kytaristou počínaje a cellistou konče mají ve svém "seznamu působišť" známé kapely. Konec teorie, jdeme na věc.

Úvod Tarji na podium byl velmi efektní. V přední části podia byla pověšena opona, takže byly vidět jenom obrysy. Tarja tak odzpívala větší část první písně. Pak opona spadla, ozval se neskutečný řev a my ji viděli. Královnu severu. A začalo to…Tarja si s námi v podstatě dělala, co chtěla. Od prvního okamžiku, kdy jsme ji spatřili až po úplný konec. Tryská z ní charisma, vznešenost a aura, kterou můžu pojmenovat třeba X faktor (přísahám právníkům televize NOVA, že jsem NIKDY NEVIDĚL jejich hudební pořad). Když se začne pohybovat po podiu, je to, jako by tam opravdu řádila bouře. Energická, nespoutaná, vznešená bouře.

Po celý průběh koncertu měnila kostýmy. Show byla dokonalá. Snad jen světel bylo na můj vkus trochu moc. Tarja si to ale může bez problému dovolit, protože u ní je jasné, že zpívat umí a nesnaží se jenom natřásat a spoléhat na efekty (jak je to typické jinde…). Na koncertu v Praze také pršeli sloni. Ne, nejsem zdrogovaný! Fanynky Tarju doslova zasypali plyšáky a v 90 % případů to byli sloni. Celou věc odstartoval malý, nevinný plyšák vržený na podium. Když se pro něj Tarja sehnula se slovy "What's this?" začala palba nabývat na intenzitě. Jeden obzvláště velký, růžový jí málem trefil (nebýt doslova "matrixovského" uhnutí). Ehm…zpět k hudbě. Bylo vidět, že jí to baví. A bylo vidět, že to baví publikum, protože řev málem zbořil Incheba arenu. Zahrála nám hodně věcí z placky My Winter Storm a pár písniček z dob Nightwish (Passion and the Opera, Dead Gardens, Nemo, Wishmaster). Jedním z vrcholů celého koncertu byl moment, kdy zpívala pomalou píseň, sama hrála na klávesy a doprovázel ji jenom cellista. Za zmínku stojí také sólo na bicí. Sóla na bicí, většinou k smrti nudná, bývají výplní, když si zbytek kapely potřebuje odpočinout, občerstvit se - zkrátka nabrat síly. To by tu ovšem nesměl být Mike Terrana. Sólo v jeho podání je něco úžasného. Nuda se rozhodně nekoná, perfektní rytmus, machrovinky s paličkami - až si člověk říká, kde má schovaný další pár rukou. Přidejme k tomu jeho pekelné bicí s ostny, jeho celkový zjev a máte zážitek, na který jen tak nezapomenete.

Už je pozdě a plkat superlativa bych tu mohl až do rána (eh, ono ráno je…). Takže to zkrátím: Češi milují Tarju a Tarja miluje své fanoušky - nebo to hraje tak přesvědčivě, že by si mohla jít pro Oscara - tomu osobně moc nevěřím, protože když se na ní člověk podíval během koncertu, viděl čistou radost z hudby, z davu, který neúnavně skandoval a křepčil. Každý ať si na to svůj názor udělá sám. Jedno je však jisté. Odchodem z Nightwish svůj vnitřní oheň Tarja neztratila. A pokud bude pokračovat ve slibně nakročené sólové kariéře stejně, jako jí to šlo doteď, rozhodně se na poli hudby neztratí.