Leden 2008

Bolest

31. ledna 2008 v 12:38 | sanynka (majitelka blogu) |  SU-Ostatní
Už víme jsou dva druhy bolesti ,, fyzická a psychická " ... ta psychická je tvrdší .. proč ? Z fyzické bolesti může vzniknout akurát zranění a podmět ke vzteku nebo k litosti ... ale naopak psychickou bolest prožíváme úplně jinak . Je to vnitřní bolest, kterou nelze popsat. Lidé často hledají odpovědi na svou bolest v drogách a alkoholu . Snaží se jí utlumit a aspoň na chvíli zapomenout , ale málo kdo si chce připustit , že jediný lék je čas ... Ráný , které dřív tak boleli se nikdy nezahojí , ale nezůstanou otevřené .. Velmi mnoho lidí bolesti podlehne a zbytek se sní smíří . Navždy to v každém zůstane a budeho to pronásledovat , protože ať se stane cokoliv nejde zapomenout , ale pouze se podrobit tomu co nám osud přichystal . . .

Motta

31. ledna 2008 v 12:30 | sanynka (majitelka blogu) |  Citáty
SICE TO NEJSOU CITÁTY ALE NEVÍM KAM TO DÁT. ZÁROVĚŇ SE OMLOUVÁM ŽE TO NENÍ JAKO OBRÁZEK ALE JE TOHO STRAŠNĚ MOC ;-)
  • I přes snahu učitelů jsme zůstali normální.
  • Nejlepší učitel je praxe.
  • Rozprostřel jsem své sny pod vaše nohy, našlapujte měkce, neb šlapete po mých snech...
  • Prázdné sudy nepotopíš...!
  • Přišel jsem, viděl jsem, nechápu, odcházím...
  • Pusťte nás, jen procházíme..
  • Něco mi pověz a já možná zapomenu co....něco mi ukaž a já si to možná nebudu pamatovat....obejmi mě a já na to nikdy nezapomenu...
  • Neuč se, život Tě naučí...
  • Nevěříme na zázraky, spoléháme na ně.
  • Čas odhalí pravdu.
  • Kdo miluje, často pochybuje o tom, čemu nejvíce věří...
  • Láska je tak krátká a zapomínání tak dlouhé.
  • Počestná dívka nikdy neběhá za chlapcem. Viděl snad někdo aby past honila myš?
  • Střízlivý nás nedostanou!
  • Je mnohem lehčí složit hromadu uhlí, než vyznat lásku.
  • Láska je tehdy láskou, neočekáváme-li od druhého žádnou lásku.
  • Není milován ten, kdo nemiluje navždy.
  • Láska bez hádek je jako páv bez per.
  • Ve výře vlepší zítřek zapomínáme na dnešek.
  • Slabí je ten, kdo ztratil v sebe víru a malý je ten, kdo má jen málý cíl.
  • Bůh nemůže být všude proto stvořil matky.
  • Raději se vrátit, než jít špatnou cestou.
  • I dobrému kocourovi uteče myš.
  • Člověk hloupí neustoupí.
  • Opilí se z toho vyspí, hlupák ne.
  • Hlupáci dělají stále stejné hlouposti, tišikovnější stále nové.
  • Není hanba upadnou, ale příliž dlouho ležet.
  • Když klepneš džbánem o hlavu a uslyšíš dutý zvuk, nenusí to ještě zanamenat, žeje prázdný džbán.
  • Hněv pomine, nenávist v srdci zůstane.
  • Když jeden hlupák hodí do moře kámen, ani sto moudrých ho nevytáhne.
  • Kdo přemůže svůj hněv, ten přemůže i své nepřátele.
  • Kdo na nic nezamíří, nic netrefí.
  • Co máš nejradši, poznáš tehdy,až o to přijdeš.
  • Zlé slovo poraní víc, než ostrý meč.
  • Když se budeš strefovoatdo každého štěkajícího psa, do cíle nedojdeš.
  • Když je dům postavený na zedníka si nikdo nevzpomene.
  • Nezlob se, že růže má trnitý keř, ale raduj se, že trnitý keř má řůže.
  • Miluješ-li mně, tak musíš milovat i mé vrány na střeše.
  • Když si nepřiznáš chybu, uděláš další.
  • Každá mince a každý člověk májí dvě strany.
  • Oči, které plakali, vidí lépe.
  • Láska je jako vítr, nevidíš ji, ale stále ji cítíš.
  • Někdo řekl, že lež lásku zabíjí.A co upřímnost?
  • Přátelství je nekonečný pocit, silnější než břečťan a cenější než nejkrásnější růže.
  • Užívej si dne - už se nevrátí.
  • I cesta může být cíl!
  • Každý konec je novým začátkem..
  • Největší sílu skrýváš ve svém srdci.
  • Co je důležité je očím neviditelné.
  • Jediná věc, která nezůstane skryta je láska.
  • Je to pocit viny člověka, který zůstal naživu.
  • Krásné věci přicházejí samy od sebe¨. Příliž úsilí může ledacos zkazit.
  • Je mnohem snažší odpustit tomu, kdo se mílil, než tomu,kdo měl pravdu.
  • Velká bolest je jako oheň, který spálí vše ztouchnivělé a shnilé a z plamenů vyjde jen to nejčistší jádro lidského srdce.
  • Když se papírek zmačká, už nikdy nebude jako dřív.
  • Láska a přátelství jsou jako ozvěna. Dají tolik tolik obdrží.
  • Když víte, že nic nejste, začínáte milovat
  • Proč člověk nemůže milovat toho, koho by milot měl, proč miluje vždycky toho, koho milovat nesmí.
  • Snad musí člověk dřív pocítit lásku, aby rozuměl dobře přátelství.
  • Myslet lze jen rozumem, ale chápat lze jen srdcem.
  • Ženské srdce je právě tenkrát choré, když nemá koho milovat.
  • Srdce dobudeš, jen když hlavu obětuješ.
  • Srdce vždy kráčí po cestě, z niž nás rozum zrazuje.
  • Dřív se mladí červenaly, když se styděly, teď se mladí stydí, když se červenají.
  • Nikdy není tak obtížné mluvit, jako tehdy, když se stydíme za své mlčení.
  • Krásu lidských očí nesmíme hledat v jejich barvě, ale v tom, čí jsou.
  • Žena vidí hluboko, muž vidí daleko. Mužovím srdcem je svět, svět ženy je srdce.
  • Rozprostřel jsem svoje sny pod tvé nohy. Našlapuj opatrně, šlapeš mi po snech.
  • Kdo je přítel miluje, ale kdo miluje, nesmí být přítelem. Jakmile se láska změní v přátelství vyprchá a zmizí.
  • Láska je zlatým schodištěm, po němž srdce stoupá do nebe.
  • Láska je jako voda. Všude je jí dostatek, ale v dlani ji neudržíš.
  • Slibi jsou univerzálním druhem potravy. Nakrmit snimi můžeme kdekoho.
  • Nejskutečnější, nejživelnější lásky jsou vždy ty nejneočekávanější.
  • Lidskou lásku na trhu nekoupíš.
  • Rozumný člověk nemiluje proto, že je to proněj výhodné, ale prot, že v lásce nachází štěstí.
  • Láska je slepá, ale vášni je to všechno v podstatě taky všechno fuk.
  • Účinná láska k bližnímu, to není kotrmelec se slečnou na kanapi, ale tomu, kdo zrovna potřebuje, hned pomoct.
  • Láska je jako karavanní tábor, nenajdeš tam nic, co jsi se sebou nepřinesl.
  • Matematicky vzato je polibek to, co dostaneme, když dotek rtů dělíme dvěma.
  • Geometricky vzato je láska pohyb vertikálním směrem v horizontální poloze.
  • Každou dívku potěší, když se jí kluk začne dvořit. Otrávit ji může jedině tehdy, když neumí včas přestat.
  • Přátelé jsou lidé, kterým nevadí, zavoláte-li je třeba ve čtyři hodiny ráno.
  • Je lehké najít si milenku a udržet si přítele. Těžší však je najít si přítele a udržet si milenku.
  • Většina lidí se domnívá, že láska znamená být milován. Opak je pravdou: láska znamená milovat.
  • Malá láska, když není opětována, se změní v přátelství; velká v nenávist.
  • Je zajímavé, že z generace na generaci jsou děti stále horší a rodiče stále lepší, navíc ze stále horších dětí vyrůstají stále lepší rodičové.
  • Je zajímavé, že z generace na generaci jsou děti stále horší a rodiče stále lepší, navíc ze stále horších dětí vyrůstají stále lepší rodičové.
  • Prach jsi a v prach se obrátíš!
  • Láska je pěkná, ale lidi jsou svině!
  • Slza za slzou padá do díry v mém srdci.
  • Well, it can´t snow all the time. (Věčně sněžit nebude...)
  • Repetitio est mater studiorum - opakování je matka moudrosti
  • Pracuj tak, aby smrt pro tebe byla vysvobozením.
  • Sportem k trvalé invaliditě.
  • Práce není penis, postojí i dva dny.
  • Jen blázen dělá stejnou chybu dvakrát.
  • Svět má patřit bláznům.
  • Blbec je idiot, který neudělal kariéru.
  • Lepší moudrý blázen, než bláznivý mudrc.
  • Tak dlouho se člověk naklání z okna, až z něho vypadne.
  • Jenom bláznovi se zdá život majetkem. Rozumnému je lhostejno, zda život nebo smrt.
  • Ředitel blázince musí umět přesvědčit pacienty, že blázinec je tam venku
  • Hloupý není ten, kdo se dopustí hlouposti, ale ten, kdo svou hloupost neumí zakrýt.
  • Bohatství je jako mořská voda. Čím více se pije, tím je větší žízeň.
  • Nejvíce se těší z bohatství ten, kdo po něm nejméně touží.
  • Krása není znakem dobroty, leda ve stáří.
  • Zima je roční doba, ve které se snažíme udržet v bytě takové teplo, jaké tam bylo v létě, kdy jsme nadávali na nesnesitelná vedra.
  • Svůj osud můžete ovlivnit jedině tím, že strávíte každičký den ve společnosti lidí, které milujete.Že si jich budete vážit. To je to jediné, co můžete mít v životě pod kontrolou.
  • Je velký rozdíl mezi první láskou a okamžikem, kdy na lásce poprvé záleží.
  • Zamilovat se do sebe - to je románek na celý život.
  • Sláva je jed, který dostáváš po malých dávkách.
  • Láska je nejkrásnější trápení, které tkví v ponížení lidské hrdosti...
  • V celém životě se varuj posuzovat lidi podle vzhledu.
  • Vánoce nejsou nějaké datum v kalendáři, jedná se o stav mysli.
  • Život je čekání na to, kdy se naše sny změní ve skutečnost.
  • Láska na první pohled? To těžko. Na první pohled to může nanejvýš zajiskřit, ale do lásky to má daleko.
  • Netrhejte motýlům křídla, vždyť oni pak pláčou. Nešlapte po kytkách, vždyť kytky tak krásně voní. Nezabíjejte lásku, vždyť láska je křehká jako ty kytky, a hlavně nezabíjejte lidi, vždyť lidi se mají rádi.
  • Idiot s revolverem v ruce je něčím víc než obyčejným idiotem.
  • Není nic horšího, než předstíraná dobrota, která odpuzuje víc, než otevřená zloba.
  • Život je krásný, ovšem záleží na tom, skrz jakou skleničku se na něj díváte.
  • Polibek je krásný vynález přírody, jak zastavit řeč, když už jsou slova zbytečná.
  • Nenávidíme mnoho lidí jen proto, že jsme příliš pohodlní hledat možnost, jak je milovat.
  • Muž je tvor, který první polibek uloupí, druhý vyžebrá, třetí vymáhá, čtvrtý dostane, pátý si dá líbit a všechny ostatní snáší.
  • Jakmile se mí rodiče dozvěděli, že jsem byl unesen, neprodleně začali jednat - pronajali můj pokoj.
  • Krása je už po třech dnech stejně nudná jako ctnost.
  • Dívka se musí vdávat z lásky, a to tak dlouho, dokud tu lásku nenajde.
  • Nikdy nemiluj nikoho, nikdy nebudeš nešťastná!
  • Sranda... smích... legrace...? PŘEJDE
  • Chytrým patří svět, blbým lopata...
  • Nemiř na srdce, ale na hlavu.
  • Nebojuji pro čest, ale abych vyhrál.
  • Jsou lidé, kteří vstoupí do našich životů a rychle zase zmizí. Někteří však chvíli zůstanou a zanechají v našich srdcích nesmazatelné stopy a my už nikdy, nikdy nebudeme stejní.
  • Jen v neštěstí se pozná pravé přátelství.
  • Nebýt milován, to je smůla. Ale nemilovat, to je neštěstí.
  • Člověk který se bojí smrti,nikdy pořadně nežil !
  • Život je nejistý, smrt je zcela jistá.
  • Kamarád je někdo, komu se můžete svěřit se svými problémy. Přítel je někdo, komu se můžete svěřit se všemi svými problémy. Smrt je něco, co vaše problémy vyřeší.
  • Život je jako hra. Nezáleží na tom, jak je dlouhá, ale na tom, jak se hraje.
  • Všechno nádherné končí špatně, všechno špatné končí ještě hůř a všechno hrozné přichází ve vlnách...
  • Láska je subjektivní, neboť to, co milujeme, nejsou skutečné bytosti,nýbrž bytosti, které jsme si sami vytvořili...
  • Láska způsobuje bolest, ale také bolest léčí. Láska prostě bolest je.
  • Bolest druhých, nám pomáhá nést naši vlastní
  • Neplač,protože to skončilo,buď rád že se to stalo.
  • Ptá se láska přátelství,"přátelství proč jsi,tu když jsem tu i já"???A přátelsví odpoví"jsem tu abych utíralo slzy,které ty způsobíš".
  • I přes miliony rozporů je sourozenecká dvojka nadevše!
  • I malé radosti ti dopomohou k velkému štěstí.
  • Nepotlačuji na tomto místě vzdechu. Někdy mě navštěvuje pocit černější než nejčernější melancholie - opovržení lidmi.
  • Každé zbytečné slovo je zbytečné.
  • Lavička je tvrdá, ale nebe je nebesky modré.
  • Pro lepší mozku chod, více spánku přijde vhod. (Odpověď na pozdní příchody)
  • Předpoklad je matkou průseru...
  • Kde blb, tam nebezpečno!
  • Proti blbcům není ochrany - jsou příliš vynalézaví.

Básnička

29. ledna 2008 v 15:42 | sanynka (majitelka blogu) |  Sebepoškozování
Dívka u vany sedí,
na rukou svou zblízka hledí.
Kouká se, jak červený samet její ruka kryje,
bolest a vzpomínky už ovšem nikdy nesmyje.
Přemýšlí o věcech, které se jí zrovna staly,
myslí na to, co jí ty jizvy daly...
Hlavou myšlenky jí běží,
venku zrovna hustě sněží,
když všimne si, že slza po tváři jí stéká,
svou ruku do potítka obléká.
Pravdy se dívka bojí,
už však u okna stojí,
ted je už totiž o trochu volnější,
ona si ted připadá silnější...
Své jizvy skrývá,
pravdy se bojí - tak to bývá ....

Jak zastavit krvácení... Nikdy nevíš, co může přijít...

29. ledna 2008 v 15:37 | sanynka (majitelka blogu) |  SU-Užitečné
Krvácení je ztráta krve, která plní v organismu řadu životně důležitých funkcí. Nejdůležitější funkcí je zásobovat tělesné tkáně kyslíkem. Krev (některé buňky a bílkoviny krevního séra) je sama schopna zastavit menší krvácení tvorbou krevní sraženiny. Při prudké krevní ztrátě je však tento mechanismus nedostatečný a je třeba dalších zevních opatření abychom zabránili ztrátě většího množství krve a tím ohrožení života.
Celkový objem kolující krve představuje asi 8 % tělesné hmotnosti člověka. Znamená to, že u člověka s hmotností 70 kg obíhá 5600 ml krve v cévním systému. Závažnost krevní ztráty je závislá na mnoha faktorech, ale lze říci, že ztráta 20 % tohoto objemu může vést již k závažným projevům, které krevní ztrátu provázejí a vedou k rozvoji šokového stavu.
Rozsah a prudkost krvácení závisí především na tom, jaké cévy jsou poraněny. Podle toho rozlišujeme:
  • Krvácení tepenné, při kterém z rány vystřikuje jasně červená krev pod tlakem, protože v tepenném systému protéká krev okysličená pod větším tlakem, než v systému žilním.
  • Krvácení žilní, jež je mírnější a vytéká při něm z rány pod menším tlakem tmavě červená krev.
  • Krvácení smíšené, které je nejčastější, neboť většinou tepna a žíly probíhají v těsné blízkosti. První pomoc závisí na prudkosti krvácení podle síly a typu poraněných cév.
Jaký je tedy postup? V prvé řadě uložení postiženého a jeho zklidnění. Podaří-li se nám postiženého zklidnit, může se nám podařit snížit systémový krevní tlak s tím trochu zmenšit krvácení. Pokusíme se krvácení zastavit (zvláště menší krvácení) pomocí přímé manuální komprese trvající nejméně 5 minut. Je-li přítomno více zachránců, může trvat i déle. Překryjeme ránu sterilním krytím a stlačíme rukou přímo ránu. Držíme ránu silně stisknutou co nejdéle. Současné vysoké zvednutí postižené končetiny, které je rovněž jedním z prostředků ke zmírnění krvácení. Přiložení tlakového obvazu pokud obvaz prosakuje. Položíme na ránu tlakový polštářek (nerozvinutý obvazový balíček) a pod tlakem jej ovineme dalším obvazem. Pokud krev prosakuje i přes tento obvaz, přiložíme další tlaková polštářek a ránu opět stáhneme dalším obinadlem. Stlačení tlakových bodů je dalším prostředkem k omezení krvácení, pokud předchozí pokusy selhaly. Tlakový bod je místo, kde se dá tepna zásobující určitou oblast stlačit proti relativné pevnější tkáni (kosti).
Existují další body, které se dají stlačit speciálními hmaty. Tyto hmaty jsou technicky náročné, proto vždy nejjednodušším řešením je dokonalé stlačení přímo v místě krvácení, se kterým samozřejmě v kombinaci s co nejrychlejším odsunem k odborné pomoci vystačíme téměř vždy.
Zaškrcení je posledním z pokusů stavění krvácení, pokud ostatní pokusy selhaly. Rozhodneme-li se pro tento postup, musí být proveden technicky přiměřeně. Při nedostatečném podvazu zaškrtíme pouze žíly, čímž díky městnání v žilním systému v oblasti za zaškrcením krvácení spíše zhoršíme. Naopak brutální zaškrcení končetiny nedostatečně širokým škrtidlem může poškodit měkké části a nervy a být příčinou trvalého poškození. Transport k odborné pomoci je často limitujícím momentem nejen ošetření, ale v některých případech přežití postiženého. Proto jej pokud je to možné zajišťujeme souběžně s ostatními

Jak poznat člověka, který s tím má problémy a jak mu pomoci??

29. ledna 2008 v 15:35 | sanynka (majitelka blogu) |  SU-Užitečné
Zjistit, že se někdo z vašeho okolí sám zraňuje, je obtížný úkol. Většina sebezraňujících se zraňuje v soukromí a nikdy s nikým o svém problému nemluví. Ostatně, sebezraňování je obvykle zdrojem obrovského studu. Tady je pár znaků, podle kterých lze sebezraňování teoreticky identifikovat.
  • Nošení dlouhých rukávů nebo nohavic, i když není zima.
  • Jizvy nebo popáleniny, o kterých se daná osoba nikdy nezmínila.
  • Obvazy a náplasti.
  • Skvrny od krve v koupelně, na ložním povlečení, oblečení apod.
  • Řeč těla: podezřelé pohyby, nápadné nevyužívání jedné ruky při jídle, otevírání lahví apod. popřípadě bolestné grimasy, pokud je končetina napnuta nebo ohnuta do určitého úhlu.
  • Nezvykle výbušné chování.
  • Uzavření se do sebe, deprese.
  • Celková neschopnost vyrovnat se se svými pocity.
  • Častější spaní, než je běžné.
  • Odtrhávání se od rodiny a přátel.
  • Osoba je silně stresována, avšak po chvilce v soukromí vypadá klidně a uvolněně.
Není pochyb, že hovořit s někým na téma sebezraňování je obtížný úkol. Nejdůležitější je uvědomit si, že komunikace je pro každého z nás velmi potřebná a že sebezraňující lidé své tajemství nesou jako obrovskou zátěž. Tady je pár rad jak postupovat když zjistíte, že váš blízký zraňuje sám sebe:
  • Sežeňte si co nejvíce informací o sebezraňování dříve, než na toto citlivé téma povedete rozhovor.
  • Nikdy nevíte, kam vás rozhovor může zavést. Mějte povědomí i o dalších zdrojích informací, aby jste je v případě potřeby mohli rychle dohledat.
  • Připravte se na nejhorší. Rozsah problémů vašeho blízkého může být obrovský. Pokud během rozhovoru zareagujete přehnaně emocionálně, může k vám ztratit důvěru a nebude s vámi hovořit otevřeně.
  • Najděte si takové místo k rozhovru, kde vás nikdo nebude vyrušovat.
  • Buďte připraveni naslouchat a projevit zájem a podporu.
  • Důsledně se vyhněte jakémukoliv obviňování. I když pocit viny vůči milované osoby může v určitých případech pomoci, nejspíš situaci ještě zhorší.
  • Před vlastním rozhovorem dejte najevo svou lásku a snahu pomoci.
  • Ujistěte svého blízkého, že všechno, o čem budete diskutovat, bude zachováno v tajnosti a že může bez obav vyjádřit své pocity. Tento slib dodržte! Ztráta důvěry ztíží jakékoliv další pokusy o pomoc.
  • Naslouchejte, hlavně naslouchejte!
  • Snažte se opatrně zjistit, co je zdrojem sebezraňování a jaká je jeho vážnost. Zachovejte maximální citlivost, nikdo se nechce při důvěrném rozhovoru cítit jako u výslechu.
  • Dejte najevo svou radost z toho, že se s vámi váš blízký rozhodl mluvit. Překonání studu ho velmi pravděpodobně stálo obrovské úsilí.
  • Nabídněte pomoc, ale nevnucujte se.

A jaké jsou nejčastější typy SZ?

29. ledna 2008 v 15:34 | sanynka (majitelka blogu) |  SU-Druhy

SZ lze rozdělit do třech kategorií: psychotické, organické a typické.

Psychotické

Psychotické SZ zahrnuje odstranění nebo amputaci částí těla, jako jsou oči, končetiny, uši a genitálie. Obvykle se jedná o odezvu na vizuální nebo zvukové halucinace. Tento druh SZ je velice krutý a snadno identifikovatelný.

Organické

Organické SZ většinou vzniká jako důsledek autismu, vývojových vad a dalších fyziologicky podmíněných poruch. Je vždy způsobeno fyzickými nebo chemickými problémy organismu. Projevy zahrnují bití hlavou o tvrdé předměty a kousání rtů.

Typické SZ

Typické SZ je vyústěním emočních nebo psychologických důvodů, nesouvisejích s psychotickými ani tělesnými poruchami. Naprostá většina sebezraňujících lidí spadá do této kategorie. Účelem tohoto druhu SZ je cítit se šťastnější a vyrovnat se se životem. Následuje seznam nejčastějších způsobů zraňování se:
Řezání
Řezání je nejběžnější způsob, kterým se lidé zraňují. Obvykle tak činí pomocí nože, žiletky, kusu skla, nebo jiného ostrého předmětu. Většina řezů je provedena na rukou, nohou, zápěstí a hrudníku; někdy lidé řežou i na jiné části těla, jako břicho, obličej, krk, poprsí a genitálie. Ale řezání do rukou a zápěstí je nejtypičtější, protože se pro něj dá snadno najít výmluva.
Pálení
Pálení je dalším běžným způsobem, kterým se lidé zraňují. Obvykle s pomocí cigaret, zapalovačů, rozžhavených předmětů (cejchovací železa, kuchyňská pánev) a hořích předmětů. Občas lidé dokonce používají zápalné substance jako benzín, alkohol, tekutina do zapalovačů... Stejně jako u řezání i zde bývají obvykle zasaženy ruce, zápěstí, nohy a hrudník.
Zabraňování ranám v hojení
Naprostá většina lidí si podvědomě "hraje" se svými ranami, ale bez záměru to není považováno za SZ. Někteří si však předčasně vyndavají z rány stehy, bodají do nich ostrými předměty, nebo se snaží jinak dosáhnout jejich znovuotevření.
Bití
Dalším způsobem je bití se pěstmi do hlavy nebo do stehen. Ačkoliv to nemusí vypadat tak závažně, jako třeba žezání, děje se tak ze stejných důvodů a se stejnými důsledky.
Extrémní okusování nehtů
Spousta lidí si kouše nehty. Ale pokud je to děláno se záměrem zranit se, děje se tak častěji a více. Může skončit až zraněním a poškozením nehtů a nehtového lůžka. Lidé si mohou kousat nehty tak, že začnou krvácet.
Škrábání
Další z běžných věcí, která může přerůst v SZ. Lidé, kteří tuto metodu používají, tak činí s extrémní frekvencí, silou a trváním. Celé plochy kůže mohou být rozedřeny do krve. Obvykle se škránou nehty, ale mohou používat i poloostré předměty jako nůž, hřebem, nebo tužku. Někdy tak činí podvědomě.
Vytrhávání vlasů a chlupů
Trichotillomanie - přehnané a opakované odstraňování vlastních vlasů vedoucí k jejich viditelné ztrátě - je dalším z možných způsobů. Obvykle jsou odstraňovány vlasy z temene hlavy, obočí, nebo bradka, ale samozřejmě může jít o chlupy a vlasy z celého těla.
Lámání kostí
Druh SZ, který je vzácnější než ostatní, je vážný a krutý. Obvykle si lidé lámou kosti s pomocí nástrojů (kladivo, cihla a další těžké předměty), ale někdy sebou prostě praští do zdi.
Další
Existují i další způsoby, ty zmiňované jsou nejčastější.

Týden 21.1.2008 - 27.1.2008

28. ledna 2008 v 15:54 | sanynka (majitelka blogu) |  ***Návštěvnost***
Pondeli: 24
Utery: 18
Streda: 52
Ctvrtek: 43
Patek: 21
Sobota: 33
Nedele: 28

Celkem: 219

Ráda si ubližuju

28. ledna 2008 v 15:45 | sanynka (majitelka blogu) |  SU-Příběhy
Mají jizvy na rukou i jinde na těle. A skrývají je, ačkoliv je zraňování sebe sama baví. "Udělají čáru" a odstřihnou se od napětí, od problémů. Je to DOBRÝ POCIT, shodují se...

"S krví ze mě vytéká bolest, vztek, beznaděj. Je to jako droga, jako alkohol. Všechna tíha ze mě najednou spadne..."
Tak popisuje jedenadvacetiletá Míla pocity, které se dostavují, když si žiletkou ublíží. Ten okamžik miluje i nenávidí. Drobná dívka, vyučená pekařka z Děčína, působí až překvapivě sebevědomě, ačkoli tvrdí, že je samotářka, co se spíše vyhýbá lidem. Snad jen neustálý třas nohou připomínající tik prozrazuje, že v sobě Míla dusí nějaký problém. Při bližším pohledu jsou vidět početné jizvy na zápěstí i na hřbetu rukou. Na požádání trochu nesměle vyhrnuje tričko - i bříško zdobí stopy po řezných ranách žiletkou.
Poprvé se pořezala v osmi letech na letním táboře, bezprostředně po smrti babičky. Od svých deseti let si vyučená pekařka z Děčína působí fyzickou bolest pravidelně - ostrým nožem, žiletkou, zapalovačem. Prý v sobě potlačuje problémy a dusí emoce, jenže ty pak musí nějak ven...
A právě řezné rány a z nich vytékající krev jsou nejsnazším a nejrychlejším způsobem, jak si navodit "úžasný pocit uvolnění". Má kamarádku s podobným problémem a prý se shodnou, že "udělat čáru" (tedy říznout se), je něco nádherného. A také nepřímo potvrzuje tezi některých psychologů, že sebepoškozování je určitý druh závislosti, kterému lze těžko odolat: Jakmile uděláte jednu čáru, hned jich musí být víc.
Lék na duši?
Důvody sebepoškozování jsou různé, psychologové a psychiatři se však shodují na tom, že nejčastějším motivem bývá pocit vzteku na sebe samého, vnitřní napětí, pocit nepohody. "Takový člověk pak neví, co se sebou, tak si ublíží. Řízne se nebo bodne, a to tím, co je nejrychleji po ruce," vysvětluje zkušená psychiatrička Barbora Zahradníková. Tito lidé cítí tak mučivou duševní bolest, že si musí ublížit na povrchu těla.
"Fyzická bolest mi dělá strašně dobře. Je mi příjemná, protože při ní nemůžu myslet na ostatní problémy," vysvětluje 34letá Táňa, nenápadná baculatá žena v domácnosti z Berouna. "Viditelně jako by odrážela to, co se odehrává uvnitř, a tím neskutečně uvolňuje. Je zhmotněním psychického stavu, duševního utrpení," snaží se popsat své vnímání bolesti matka čtrnáctileté dcery. Úlevný účinek sebepoškození poznala poprvé v osmnácti, při jedné z mnoha manželských hádek: "Chtěla jsem vzteky praštit pěstí do rámu dveří, ale netrefila jsem ho. Ruka prošla sklem, pořezala jsem se, a začaly se dít zvláštní věci. Krev mi vůbec nevadila, naopak jsem se cítila dobře."
Nesnesitelnou vnitřní bolestí vysvětlila před lety své sebepoškozující chování i britská princezna Diana. Tehdy tak šokovala veřejnost ve své zemi, ale dnes je podobných výpovědí plný internet. Například na českém serveru www. doktorka.cz existuje diskuse věnovaná výhradně sebepoškozování. Uživatelka, která se představila jako Gábi, tam před časem popsala motivy svého chování takto: "Mělo to dva extrémy - buď jsem se cítila tak otupělá, že jsem se chtěla přesvědčit, jestli vůbec ještě něco cítím, nebo naopak moje duševní bolest byla tak krutá, že jsem ji chtěla zahnat bolestí fyzickou."
Pomáhá i malá ranka
Agátě je teprve jedenáct a poprvé si ublížila asi před čtvrt rokem. "Vedlo mě k tomu posmívání spolužáků, to jak mě pořád shazovali, a z toho plynoucí deprese. Nejdříve jsem si ubližovala rukama, škrábala jsem se a myslela, že jizvy nebudou. Ale mýlila jsem se. Podruhé už jsem rozbila žiletku na holení nohou a podpaží a řezala jsem se ostřím," popisuje Agáta. "Cítila jsem volnost, pocit, jako když stojíte na vysoké věži a připadá vám, že problémy zůstaly tam dole." Mechanismus úlevy se podle ní spouští právě vytékáním krve. "Připadá vám to, jako když problémy tečou pryč, s kapkami krve všechno jakoby mizí a existujete jen vy, to, co máte rádi, a malá ranka, která vám neskutečně pomáhá."
Zajímavé také je, že většina osob, která se pořezává, necítí v průběhu sebepoškozování bolest. To potvrzuje i zkušenost Táni z Berouna: "Před několika lety jsem byla na potratu. Vrátila jsem se domů, byla jsem ještě trochu mimo, přesto jsem hned začala vařit. Škrabka na brambory se mi ostrou špičkou zabodla do zápěstí a já na to koukala se zvláštním zaujetím, jako by ta ruka nebyla moje. Bolest jsem nevnímala, naopak jsem přemýšlela, jestli tu škrabku vyndat, nebo ne. Poteče krev, nebo ne? Bylo mi to jedno. Krev nakonec netekla a já byla tak trochu zklamaná, že se mi nic nestalo," vypráví Táňa. Nebolelo ji, ani když si při gradující hádce s manželem típla o ruku cigaretu. "Nikdy to nebolí. Nevnímáš to. Je to, jako když se srazí dvě síly, které se negují," vysvětluje mechanismus střetu vnitřní a vnější bolesti. Jindy se zase omylem spálila o pekáč a přišlo jí to tak zajímavé, že nažhavila hřebík, kterým se začala pálit na paži nad loktem. Pokračovala dál, dokud nevytvořila celý ornament, malou ještěrku. "V tu chvíli mě nezajímalo nic jiného, jen ta ještěrka. Odvedla myšlenky jinam, od problémů, což bylo velmi příjemné." Táňa ukazuje svoji ještěrku a přitom si druhou rukou přihýbá ze skleničky bílého vína. Přiznává, že se ráda napije, protože to má podobný účinek jako sebepoškození: "Alkohol vypne knoflík, utlumí problém."
Drákula jako vzor
I Míla z Děčína si prošla na učilišti alkoholickým obdobím, kdy vztek a problémy zaháněla silnou opilostí. Také s trochou nadsázky říká, že by chtěla žít někde, kde je pořád zima: "Mohla bych neustále nosit dlouhé rukávy, které by schovaly jizvy. To by bylo pré! Teď v létě, když nosím tričko, musím se hlídat, aby nebyly moc vidět. Naštěstí sluníčko rány rychle opálí."
Sebepoškozování skutečně není voláním o pomoc a nemá za cíl upoutání pozornosti. Doktorka Zahradníková, která nyní léčí kolem dvaceti pacientek s tímto problémem, naopak upozorňuje, že se tyto ženy a dívky za své jednání a za jizvy stydí a snaží se je skrývat. Existují ovšem výjimky. Zvláště u dětí, které si ubližují třeba v důsledku šikany, se může jednat o demonstrativní akt. "Tuto možnost je potřeba vzít v potaz, ale není to typické," vysvětluje doktorka Zahradníková, která také upřesňuje, že sebepoškozování jde napříč intelektem. Akt sebepoškození bývá také provázen různými fantaziemi. Podle docentky Kocourkové může mít i sexuální podtext. To potvrzuje zkušenost Míly z Děčína, která se jednou pořezala i pro své sexuální uspokojení.
"Byla noc a já jsem si posílala esemesky se svým tehdejším milencem. Přitom jsem se jen tak začala řezat, bylo to erotické a vzrušující. Ale trochu jsem to přehnala a jizev si všimli druhý den v práci," vypráví Míla. Přiznává přitom, že se zajímá o historii a vampyrismus, baví ji horory a přitahují ji literární postavy jako Drákula nebo Čachtická paní.
"Psycholožka mi řekla, že si tím prý hledám vzory... Nevím... Nejraději bych žila někdy ve středověku, za dob ,krále Klacka. Zalezla bych si sama někam mezi stromy a bylo by mi dobře."
"Agresivní impulzy vůči vlastnímu tělu mohou u dětí vycházet i ze špatné zkušenosti s péčí blízké osoby," uvádí psycholožka Jana Kocourková z Dětské psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v Motole. Zmiňuje případ třináctileté dívky, která byla přijata na psychiatrické oddělení po pokusu o sebevraždu předávkováním léky. Její rodiče byli rozvedení, dívka se setkávala s otcem několik let jednou měsíčně na víkend. Když vyšlo najevo, že ji otec sexuálně zneužívá, případ se dostal před soud a otec skončil za mřížemi. Dívkou zmítaly nejrůznější pocity: vina, vztek na oba rodiče, otce jí bylo zároveň líto, ocitla se v tíživé situaci. Při pobytu v nemocnici se začala řezat na rukou i nohou: střepy, nůžkami, v extrémním případě i ostrou hranou nočního stolku. Při terapeutických sezeních se svěřila, že se pořezává již několik let, protože její tělo jí je odporné, a že když si ublíží, cítí úlevu. Rozhodně bylo zřejmé, že negativní prožívání vlastního těla bylo vázáno na sexuální zážitky spojené se zneužíváním otcem. Svou agresi pak dívka nesměřovala jen proti otci, ale i proti sobě.
Jak z toho ven?
"Kamarádky, které si všimly ranek na rukou, mě trochu brzdily. Také mám silnou vůli, a proto se mi podařilo po měsíci a půl s pořezáváním přestat," říká školačka Agáta.¨
Sebepoškozování však běžně přetrvává řadu let. Doktorka Zahradníková tvrdí, že psychoterapie je obtížná, musí však trvat dlouhodobě. A také hodně záleží na pacientově motivaci. Sebepoškozující chování lze podle jejích slov částečně utlumit antidepresivy nebo stabilizátory nálady. Podle ní z tohoto chování člověk nikdy nevyroste, ale existují určité možnosti vysvobození.
Nejčastěji je to mateřství nebo pouhé spolužití s partnerem, kdy žena upře svoji pozornost na něco jiného. Pomoci může i něco mnohem obyčejnějšího: "Začala jsem žít se svým nynějším manželem, což mě svým způsobem brzdilo, ale pak, a to je asi nejpodstatnější, jsme si vzali fenku z útulku - a zkus si ublížit, když na tebe zírají ty nádherné psí oči. Nejde to... Teď jsem vdaná, takže by si toho manžel stejně hodně rychle všiml... už to není jenom moje věc, trápilo by to i jeho," píše na www.doktorka.cz jedna z účastnic internetové diskuse.
***
Co je sebepoškozování
Sebepoškozování se dá definovat jako vědomé, záměrné a často opakované chování, v němž dochází k narušení tělesné integrity, většinou však bez sebevražedné motivace. Nejčastěji má podobu řezných poranění kůže na zápěstí, předloktí, hřbetu rukou či na nohách, ale může mít i formu popálení. Odborníci se domnívají, že sebepoškozování je jedním z příznaků hraniční poruchy osobnosti. Takoví lidé se v sobě nevyznají, mají pocity prázdnoty, deprese, okolí vnímají jako nepřátelské. Motivem sebepoškozování je úleva v napětí a stavech úzkosti, může jím být i navození pocitu vzrušení. Některé studie hovoří v souvislosti se sebepoškozováním o určitém druhu závislosti. Typickým příkladem sebepoškozovatelů jsou adolescenti, nejčastěji dívky. Může jít ale i o muže, mezi celebritami je to například David Bowie nebo Johnny Depp.
Text je převzatý z archivu MF Dnes. Článek napsala Markéta Černoušková. Pro více informací doporučuji archiv MF Dnes, kde je více článů o sebepoškozování.

99 Rooms

27. ledna 2008 v 18:28 | sanynka (majitelka blogu) |  Ostatní PsVT
Chtěla bych upozornit na velice zajímavý projekt 99 rooms; Jde o fotografie ze starých zrušených továren apod. doplněné graffiti na zdi vytvořené ve flashu. Už od první fotky to působí hodně temně až depresivně. Pokud se vám takové věci líbí a působí na vás, určitě se na to, až budete mít čas, podívejte. Některé fotky jdou posunout hned na další, ale některé obsahují skryté flashové animace dokreslující atmosféru. Stačí najít spouštěč. Většinou je jím vypínač na zdi.Já jsem z toho měla divný pocit a chvění žaludku.... :))
Odkaz:
99 rooms

Žiletko, má lásko

27. ledna 2008 v 13:40 | sanynka (majitelka blogu) |  SU-Ostatní
Řez, střep, břitva, ostří, jizva. Slova opakující se na webových stránkách, kde mladé dívky mluví o sebepoškozování. Jen syknou vzduchem a zanechají KRVAVÝ ŠRÁM. Přestože krev je teplá a rána horce pálí, pocit máte mrazivý. A zůstane ve vás, i když se s nimi potkáte.
Do toho soukromého tajemství jsem nejdřív nahlédla z dálky.
Cosi neurčitého jsem kdysi o sebepoškozování zaslechla a zařadila si ho někam k problematické mládeži. Ale Erika?! Ta hezká holka, co se vesele zubí z fotky ze školního výletu? Co se o ni přetahují kluci ze třídy? Čtrnáctiletá studentka pražského gymnázia. Učení moc nedá, vlasy má jednou na červeno, jindy na černo. Občas se hádá s mámou. Prostě normální.
Jenže ... prý už se řeže nějaký čas. Nejdřív náhodné rudé čáry, pak jméno svého idolu - zpěváka skupiny Tokio Hotel. Po čase se ve škole svěřila několika spolužákům.
Reakce? Od naprostého odmítnutí: "Ty seš teda fakt pěknej úchyl!" přes nepochopení: "Stejně akorát frajeří, aby byla zajímavá před klukama!" po snahu pomoci. Abych se o Eričině krvavé vášni dozvěděla víc, našla jsem na Internetu její blog. Záplava
Klikněte pro plnou velikost obrázku
Foto: David Kraus
rudé! Z černé obrazovky se lije krev a žiletky září stříbrným leskem. S úžasem čtu zpovědi doprovázené fotografiemi, na nichž defilují skalpely, žiletky, řezné rány. Hate, the end, alone - slova vyrytá do kůže. A krev, krev, krev.
Není těžké najít další podobné blogy. "Brouzdám po takovejch hle stránkách, na kterejch se píše o sebepoškozování, sebevraždách a krvi," píše se na jednom z nich. "Nic jinýho mě vlastně už skoro nezajímá. … Mám tyhle fotky moc ráda."
Je jim dvanáct, třináct, čtrnáct let. Lolitky. Dětské i dospělé. Cítí se na síti bezpečně anonymní? Nebo tímhle způsobem křičí: "Dělejte něco!"
MAMI, TATI
O Eričině problému jsem se šla poradit s odborníkem. Dětský psycholog radí jednat. Promluvit si alespoň s Erikou, když ne přímo s rodiči a snažit se ji přimět k vyhledání pomoci. Ovšem při svých toulkách webovými stránkami jsem narazila i na nepříliš úspěšné pokusy dívek o získání rady psychologa. Jedna z nich popisuje svoji zkušenost: "Měla jsem z něj docela strach. Bála jsem se hlavně toho, že ze mě udělá
Klikněte pro plnou velikost obrázku
Katka (14), poškozuje se dva roky
Foto: David Kraus
debila. No to se mu celkem povedlo ... Odešla jsem od něj s pocitem, že nevím, kdo jsem, a ani nevím, proč cokoliv dělám ... V dalších dnech jsem se ale dostala zase do stejnejch kolejí."
Proč se ty holky nesvěří rodičům?
A proč si oni ničeho nevšimnou? Ani internetové generaci se samozřejmě nevyhýbají problémy dospívání, ale častěji se svěřují blogu než rodičům. Ti Eričini by nejspíš nevěřili, že autorkou textu popisujícího začátky sebepoškozování je jejich dcera: "Zkusila jsem to poprvé, jenom malinko, venuskou do nohy. Četla jsem o tom, viděla věci na netu, zajímalo mě to a přitahovalo. A ejhle, bylo to ... hm ... fajn, ta trocha krve, líbilo se mi to, ani nevím proč."
Můžete si být opravdu jisti, že zrovna vaše dítě neskrývá pod dlouhými rukávy stopy po jizvách? Že jeho největším pokladem není žiletka? "Super Platinum, made in UK - moje dokonalá, krásná a ostrá krvavá milenka. Dělá mi velký problém na Ni nemyslet. Je pro mě symbolem lásky a dokonalosti, obětování," vyznává se z "velké lásky" Erika na svém blogu.
DVA ŽIVOTY, DVA SVĚTY
Z Internetu jsem získala dojem, že sebepoškozování se týká především dívek, mezi diskutujícími se vyskytoval jediný mladý muž. Požádala jsem o vysvětlení psycholožku Janu Kocourkovou z dětské psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v Motole. Potvrdila moji domněnku, pokud jde o převahu dívek, a poslala odborné materiály. V nich uvádí, že mezi sebepoškozujícími převažují ženy nad muži v poměru tři ku jednomu. Pacienty bývají nejčastěji starší adolescenti. Krvavá závislost se obvykle jak rudá nit vine jejich životem od velmi nízkého věku.
Na otázku proč se jednoznačná odpověď hledá těžko. Podle odborníků může být sebepoškozování jedním z příznaků hraniční poruchy osobnosti. Postižení lidé se v sobě nevyznají, mají pocity prázdnoty, deprese, okolí vnímají jako nepřátelské. Často zmiňovaným motivem je úleva v napětí a stavech úzkosti, může jím být i navození pocitu vzrušení. V souvislosti se sebepoškozováním se mluví i o určitém druhu závislosti. Dívky uvádějí nejrůznější důvody: "Nevím proč, ale prostě mě to zápěstí přitahuje. A musím říct, že mně taky nejde o pohled na krev, spíš o tu bolest. Já se řežu dost tupým nožem, kolikrát mě napadlo, že bych si ho mohla nabrousit, ale zase si říkám, že by to potom nemělo takovej účinek. … já bych to chtěla někomu říct, ale nemám komu. A to je právě ten důvod, proč to dělám ..."
Hledala jsem dívku ochotnou o sebepoškozování promluvit. Jenže Internet je říše anonymních bytostí ukrývajících se pod tajemnými jmény. Claudia, Broken, Le chat mort, Emogirl, Lilith ... Po delším hledání jsem objevila dva přímé kontakty.
TAK MĚ, KURVA, NESUĎTE!
Obě se ozvaly za dva dny, o víkendu, jen půl hodiny po sobě. První Tereza, druhá Šárka.
Šárka žije u Hradce Králové, brzy jí bude osmnáct. Sama se považuje za fl egmatickou, celkem bystrou holku, ve škole problémy nemívá. Její trápení začalo asi před rokem. Často se hádala, především s rodiči. Zažívala pocit nudy, osamělosti a ztrácela zájem o lidi kolem sebe. Vydržela se klidně celé odpoledne dívat do stropu. Pak zjistila, že jí v rozrušení pomůže, když ucítí bolest. Po jedné velké hádce, už ani neví s kým, se o něco škrábla. Začala jí téct krev a cítila uvolnění. Bylo jí fajn.
Tereza, čtrnáctiletá studentka osmiletého gymnázia v Praze, souhlasila se schůzkou. Spíš se mi chce říkat Terezka. Drobounká, štíhlá, celá v černém, téměř dětský obličej orámovaný tmavými vlasy. Nervózně splétá prsty s černě nalakovanými nehty, ale mluví ochotně a otevřeně. Začala se řezat asi před dvěma lety, ale nejdřív jenom tehdy, když se s někým pohádala nebo když se cítila vážně zle. V začátcích se řezala, nebo spíš škrábala skleněnými střepy, ale to jí postupem času přestalo stačit a začala používat žiletku. V nejtěžší době jich prý mívala pro jistotu několik, ať už schovaných doma, nebo přímo u sebe. Věcně vysvětluje, že se řezala v pokoji, který má sama pro sebe, nebo v koupelně. Rodiče ani starší bratr nic netušili.
Nakonec jsem se zeptala i na sebevraždu. Chtěla to? Ano, opravdu chtěla umřít. Řezala se hluboko, nejhlouběji, co to šlo. Udělalo se jí hrozně špatně. Pak se probrala, hlavně se snažila znovu neomdlít. Odborníci tvrdí, že sebepoškozující lidé si obvykle neusilují o život. Ale v dívčích zpovědích jsou úvahy o sebevraždě časté. Docentka Kocourková vysvětluje, že vztah sebepoškozování a sebevražedného chování není zcela
Klikněte pro plnou velikost obrázku
Zuzana (19), poškozuje se dva roky
Foto: David Kraus
jasný, u sebepoškozujících se pacientů je však jeho výskyt častější.
JEN JSEM SE O NĚCO ŘÍZLA
Probrali jsme s Terezou i praktickou potíž sebepoškozování - problémy s utajením. Vzrůstají s teplým počasím, i hodně nevšímavému okolí se zdá dívka věčně nabalená v dlouhém triku a kalhotách zvláštní. A tak nosí náramky, potítka, make-upem důmyslně maskuje stopy. Nevědoucí okolí případně uvěří, že se jen omylem o něco řízla. Jedna z dívek na webu k tomu píše: "Bojím se léta, až se nebudu moct schovávat do dlouhýho oblečení a podobně. … Důležité je si jizvy často a dobře mazat mastným krémem, aby se lépe vstřebávaly a nebyly moc vidět po zahojení." Podobné rady připomínají rubriky z dívčího magazínu typu "Správná péče o pleť". Spřízněné duše na Internetu si radí velmi prakticky: "Protože začíná léto, tak je lepší jizvy před sluníčkem schovávat ... byla jsem asi půl hoďky na slunci a najednou kouknu na ruku - jizva byla úplně bílá. Taky je dobré neřezat se na místě, kde už jizva je. Když se kříží, tak to je dobrý, ale já jsem se fikla úplně na stejný místo, takže jsem si ji ještě prohloubila a už ji mám skoro tři měsíce a nechce zmizet."
POMILIÓNTÉ DNES NAPOSLEDY
"Až po pěti měsících mi to začalo docházet - jsem závislačka!" píše na svém blogu Erika. "Nedokážu se ovládat! Potřebuju se řezat! Nechci přestávat nebo ne kvůli sobě! A možná to se mnou není tak O. K, jak jsem si myslela."
Také Šárka brzy poznala, že začalo peklo. Jedině bolest jí pomáhala zlepšit náladu. Její potřeba se rychle stupňovala. Koupila si žiletky, a kdykoli jí bylo smutno nebo se s někým pohádala, řízla se. Po čase už jen seděla a řezala se. A nezůstalo jen u toho. Když se cítila úplně na dně, měla touhu zničit se. Chodila málo oblékaná, trápila se hladem. Jakýmkoli způsobem si působila bolest, která byla nejprve vysvobozením od psychické bolesti, potom závislostí a nakonec se stala noční můrou.
Stejně jako jiné závislosti není ani sebepoškozování moderním jevem. První zmínku o úmyslném sebezničujícím chování najdeme už v bibli. Bez ohledu na rasu či náboženské vyznání provázejí lidstvo dějinami různé formy sebepoškozování, z minulosti jsou ale známy případy spíše rituálního a náboženského charakteru. Teprve v devatenáctém století se toto chování objevilo v psychologické literatuře. Zlom nastal v minulém století, kdy se sebepoškozování na jedné straně začala věnovat větší pozornost ze strany psychologů a psychiatrů, ale na straně druhé se v určité formě, zejména díky módě tetování a piercingu, stává trendem.
Kudy ven? Chce-li se člověk zbavit závislosti na sebepoškozování, měl by se naučil neutíkat před vlastními problémy a přijmout svoji nedokonalost. Odborníci radí vyzkoušet jakoukoli formu pomoci. Svěřit se rodičům, kamarádce, vyhledat odbornou pomoc. Ovšem ani to nemusí být záruka úspěchu. Tereza mi vylíčila, jak poslala dotaz psycholožce do internetové poradny. Ta jí jednou větou doporučila, aby se obrátila na psychologa. Není nad "odbornou" radu! Druhý pokus s internetovou linkou bezpečí byl úspěšnější. Podrobně probrali její situaci. Rodičům se Tereza nesvěřila, myslí si, že by to nepochopili, protože o sebepoškozování nic netuší. Proto je ráda stejně jako Šárka, že se o tomhle problému bude psát. Obě chtějí, aby lidé věděli, o co jde, aby pochopili, jak je sebepoškozování nebezpečné.
Právě ta nevšímavost je nejpřekvapivější. Erika si nakonec začala přát, aby se její rodiče všechno dozvěděli. Bála se sama mluvit, doufala, že si jizev všimnou. Jenže si nevšimli.
VZPOMÍNKY NEZMIZÍ
Nenápadně si Terezu prohlížím. Hlubší jizvy se sice ještě neztratily, ale ty malé jsou již těžko patrné.
Přestože stále nosí dlouhé rukávy, věří, že se sebepoškozováním už nemá a nebude mít problémy.
Uznává, že je příliš brzy tvrdit, že svoji závislost překonala. Dostávala se z ní v podstatě sama.
Mezitím mezi mou a Šárčinou mailovou schránkou poletují zprávy jak poštovní holubi. Šárka po několika neúspěšných pokusech našla oporu u svých kamarádek.
Jedna z nich zahlédla rány, sice na ni křičela, ale pomohla jí. Když mi psala naposledy, tvrdila, že se jí vrátila chuť do života a tohle všechno už je minulost. Prý to byla hrozná doba. Jako by žila a nežila. Nejhorší období jejího života.
Eričin blog dál sleduji, píše na něj pravidelně. Je to jako na houpačce - jeden večer naděje, druhý den stačí malicherná hádka a její myšlenky (a v horším případě i ruce) se vracejí k žiletce. Teď tvrdí, že jí pomohl nový vztah. Chtěla by dát žiletce vale, i když sama pochybuje, jestli dokáže skončit definitivně: "... a teď jsem od Ní odtržena. Vím, že je to tak dobře, ale stýská se mi po Ní. … Miluju tě, rudá krásko! Stýská se mi, a přesto doufám, že už se to nikdy nestane ..."
Zní to jako sbohem, nebo na shledanou?
STATISTIKY Někteří odborníci udávají, že 750 ze 100 000 (tj. 0,75 %) lidí se sebepoškozuje, jiní odhadují toto číslo až ke 4 % populace. Sebepoškozování postihuje 2-3 milióny Američanů, tj. cca 0,7-1 %. Podle výzkumu se téměř každý pátý student (cca 17 %) dvou elitních amerických univerzit někdy úmyslně zranil, z toho více než dvě třetiny opakovaně. K podobným závěrům dospěly i studie mezi americkými adolescenty. V Austrálii a Británii byla čísla u středoškoláků o něco nižší. Lékařskou pomoc ročně vyhledá 170 tisíc převážně mladých Britů, kteří si sami způsobí zranění. Nejčastěji se předávkují léky, pořežou či spálí část těla. Podle statistik se 13 % z patnáctia šestnáctiletých Britů mrzačí. V ČR nebyla širší studie zaměřená na sebepoškozování dosud provedena, čísla u nás lze proto těžko odhadovat. Například mezi všemi pacienty v psychiatrických odděleních nemocnic se jich pořezává kolem čtyř procent.
Co si o fenoménu sebepoškozování myslíte vy? (do komentářů)