Prosinec 2007

Týden 24.12.2007 - 30.12.2007

31. prosince 2007 v 21:57 | sanynka (majitelka blogu) |  ***Návštěvnost***
Pondeli: 8
Utery: 10
Streda: 19
Ctvrtek: 24
Patek: 15
Sobota: 25
Nedele: 23

Výtah

19. prosince 2007 v 12:51 | sanynka (majitelka blogu) |  Povídky
Naštvaný, dvacetiletý chlapec vyšel ze studia. Dnes už neměl náladu na nic. Byl moc unavený a zklamaný. Tolik se snažil a doufal, že to někdo ocení. Nic. Místo toho na něj všichni celý den řvali, nadávali a posmívali se mu. Teď už toho ale měl plné zuby a chtěl být za každou cenu na svém hotelovém pokoji, aby si mohl jít lehnout. Nervózně přešlapoval u výtahu a mnohonásobným zmáčknutím tlačítka se snažil přivolat výtah.
Když konečně kabina přijela, otevřely se dveře a z nich vystoupila škaredá dívka. Oči měla vykulené, na svůj věk plno vrásek a zplihlé, mastné vlasy nedbale dlouhé až k pasu. Billa ovlál nepříjemně studený vítr a přejel mu mráz po zádech. Dívka mu přišla postižená a on se nerad na takovýhle lidi koukal. Měl z toho špatný pocit, cítil k nim starost a lítost. Vždy nevěděl, co v takovéhle situaci dělat. Rychle odlepil od podivné slečny oči a chtěl nastoupit do výtahu. ,,Prosim tě, mohl..." promluvila tajemná dívka k Billovi. ,,Promiň, spěchám." odpověděl Bill bez otočení, bez povšimnutí dívčiných smutných očí. Chtěl už být co nejdále od ní.
Na výběru tlačítek zvolil přízemí, opřel se o zábradlí a čekal, až se s ním výtah rozjede. Nic. Nervně stisknul tlačítko vícekrát za sebou. Výtah se v tu ránu rozjel, ale pak jakoby zázrak se zastavil. ,,No skvělý," bouchnul chlapec pěstí do kovového zábradlí a podíval se do zrcadla. Na to, jaká mu byla s přítomností té dívky byl až moc zpocený. Havraní, uličnické vlasy ztráceli svůj tvar a Billovo vzhled dnes působil neobvykle zanedbaně. Vypadal jako pejsek. Udělal krok blíže k zrcadlu, když si všiml, že stojí ve vodě. Podíval se na boty a opravdu. Měl pod sebou menší louži. ,Jistě od té díky' prolítlo mu hlavou. Nedokázal si to vysvětlit, ale přišlo mu to skutečné. Její vlasy byli mokrá. Celkově byla celá divná, ale nechtěl na to myslet.
,,Halo, halo!" zakřičel a zabušil na bezesklé dveře od výtahu.
,,Zasekl jsem se ve výtahu!" zvolal očekávaně znova a sesunul se po chladné zdi výtahu. Jakmile dosedl, uvědomil si, že sedí v louži. Bleskově se zvedl, ale pak nad tím mávnul rukou a posadil se zpět. Voda ho příjemně chladila a Bill si nabral hrst, kterou přiložil k čelu. Začala se mu točit hlava on nevěděl, co má dělat. Nakonec se schoulil do klubíčka a hlava mu ležela uprostřed louže. Přesto že byl dospělý, po tváři mu tekly slzy. Měl vztek, že na něj dnes byli všichni zlý, že se tu zasekl a že to tak strašně moc bolí hlava. Pomalu usínal, když v tom si všiml v zrcadle obrazu té zvláštní dívky. Strašně se vylekal, ale neměl dostatek sil cokoliv udělat a taky si myslel, že blouzní.
,,Proč jsi mi nepomohl?"
,,Já jsem tě prosila..."
,,Proč jsi odešel?"
,,Já tam čekala..."
,,Bojíš se?" zasmála se křehká dívka hysterickým hlasem. Avšak neměla hlas tichý, ale pořádně hlasitý a sebevědomí. Začínal mít strach. Pokusil se zvednout, ale znova se mu zamotala hlava a on upadl zpět na podlahu výtahu.
,,Víš, co příjde teď?" zařvala dívka a naklonila se k Billovi. Letmo přejela svými rty přes jeho tvář a hned zmizela. Než se Bill stačil vzpamatovat, ozvala se obrovská rána a výtah se pohnul. Bill si oddychl, dokuď se nezačala čísla na ukazateli rychle měnit. Výtah klesal stále rychleji. Bill měl zvláštní pocit, když to dolů padalo tak rychle. Nestíhal přemýšlet o tom, co se stane, nestíhal nic. Po tváři mu začaly rychle ztékat slzy a nevěděl, co má dělat. Napsat něco, už nestihne. Říct, také nestihne. Ale on potřeboval ještě chvíli, alespoň chvíli, něco vzkázat. Vyděšeně se rozhlížel po kabině, dokuď mohl...
Do přízemí přijela kabina úplně v klidu. Hlouček opravářů si nedokázal vysvětlit, proč se kabina zastavila, ale hlavní teď bylo, že je vše v pořádku. Když se otevřely dveře, vypadl z nich mrtvý chlapec.
Zdrojííík-www.th-povidky.blog.cz

Láska a smrt

19. prosince 2007 v 12:50 | sanynka (majitelka blogu) |  Povídky
Je sychravé podzimní odpoledne, ulicemi plynou davy nevšímavých, ustaraných a tak neskutečně monotónních lidských postav. Všechny jsou zabrány do svých vlastních starostí všedního, ničím nezajímavého dne. Nikdo si nevšimne dívky kráčející středem té živé masy. Dívky s nepřítomnýma, uplakanýma očima. Nikdo se na chvíli nevytrhne z každodenního stereotypu. Nikdo se nezeptá, zda nepotřebuje pomoci, zda je vše v pořádku. Dívka bezmyšlenkovitě kráčí ulicemi. Už není schopna přemýšlet, ne, teď už ne. Její mysl zůstala na té křižovatce. Stále před očima vidí jeho krásné modré oči a nádherně tvarované rty, jak se s ní ač nerady, pro dnešek loučí a zároveň slibují další krásné zážitky. Ani jeden však ještě netuší, že je to naposled. Naposled v tomto životě. Naposled v tomto světě. Naposled co se mohou vzájemně podívat do očí a říct si ta dvě magická slůvka. "Miluji tě" řekne mladík a jeho tvář se rozzáří v láskyplném úsměvu. "Však já tebe taky" odpoví skoro rutinně dívka. Kdyby jen tehdy tušila. Auto se pomalu rozjíždí. Dívka odchází směrem k nedalekému domu. Už zavírá domovní dveře. Najednou uslyší strašnou ránu, zvuk rozbitého skla a nepřetržitý zvuk klaksonu. " Tome néééééé!!! Doběhne na křižovatku, kde už se tvoří hlouček všudypřítomných čumilů. "Zavolejte někdo záchranku, prosím rychle! Tome no tak prober se, prosím! Už je pozdě, mladík už nevnímá všechno to dění kolem něho. Nevnímá marné snažení záchranářů o jeho život. Nevnímá slzy své milované. Dívka stojí na rohu křižovatky a dívá se za černou dodávkou. Zhroutil se jí život. Chtěla mu toho tolik říct, jak moc s ním byla šťastná, jak milovala jeho velké hnědé oči, krásné rty, jeho bezchybnou povahu. Proč jen se to muselo stát, proč nám?! Miluji tě, Tome! Dívka prošla snad už celé město, už nemůže přemýšlet, nejde to! Najednou se ale znovu ocitla na té křižovatce. Tady. Tady se to stalo. Tady se jí zhroutil celý svět! Ale za okamžik budou zase spolu, pomylela si... "MILUJI TĚ" vykřikla dívka a vstoupila do silnice...

Reklamu pište do komentářů...

18. prosince 2007 v 10:57 | sanynka (majitelka blogu) |  ***Reklama***

citáty 7

18. prosince 2007 v 10:53 | sanynka (majitelka blogu) |  Citáty

citáty 6

18. prosince 2007 v 10:52 | sanynka (majitelka blogu) |  Citáty

citáty 5

18. prosince 2007 v 10:51 | sanynka (majitelka blogu) |  Citáty

citáty4

18. prosince 2007 v 10:49 | sanynka (majitelka blogu) |  Citáty

Citáty 3

18. prosince 2007 v 10:49 | sanynka (majitelka blogu) |  Citáty

citátky...

18. prosince 2007 v 10:43 | sanynka (majitelka blogu) |  Citáty