Vlastnosti koní

30. června 2007 v 18:11 | Jáááá |  Koně-Ostatní
Člověk, který po staletí koně využíval, si všímal především jejich užitkových vlastností, shromáždil bohaté zkušenosti a dokonce o nich sepsal množství knih. Známe však koně opravdu dobře?
Víme přesně, co a jak vnímají, co cítí a prožívají? Umíme detailně vysvětlit, čím je určováno jejich chování? A dokážeme respektovat jejich zvláštní projevy? Znalost vlastností koní je pro jezdectví nepostradatelná. Pouze ten, kdo se stále pokouší koním porozumět, se může ve styku s nimi správně chovat. Koně jsou stádovými zvířaty. Kůň žil odjakživa ve stádu a stádo mělo (a má) svoji pevně stanovenou hierarchii. Ve volné přírodě žili koně v pěti až dvacetičlenných skupinách. Soužití ve stádě se za dlouhé generace stalo hlavním způsobem života koní, určuje dodnes jejich chování - koně jsou typicky společenská, stádová zvířata. Svůj stádový pud dědí, je jim hluboce vrozen a nedá se ničím podstatně ovlivnit. Domestikace, soužití s člověkem a tedy zajištěný život v bezpečných stájích mnohé změnily (např. temperament koní), instinktivní chování však nikoli. Kůň vyžaduje společníka, samota mu nevyhovuje a dobrý chovatel tuto potřebu respektuje. Stádo mu poskytuje ochranu a jistotu. Žádný kůň není rád sám - na tuto situaci si musí pozvolna zvykat.
Pevnou hierarchii, pravidla, jak se k sobě navzájem chovat, jim zajišťují přežití ve stádě. Boje o postavení se nejčastěji vyskytují mezi hříbaty, ale i tehdy, přijde-li do stáda nový jedinec. Jde o instinktivní chování. Hravá hříbata běžně souboje dospělých koní napodobují. Vzpínají se, skáčou a s vybočenou zádí vyhazují…Ale i dospělí koně své souboje především naznačují - vzpínají se, přetlačují, štípou svými zuby, ale málokdy se poraní. Na druhé straně umí koně projevovat i jemné chování, výraznou vzájemnou náklonnost a zvědavost.Každý jezdec si musí uvědomit, že kůň si chce i ve vzájemném vztahu s člověkem ujasnit hierarchii. Pouze takový jezdec, který bude působit klidně, jistě a důsledně, bude koněm akceptován jako výše postavený. Jde o to, vytvořit dobrou kombinaci, ve které se oba partneři respektují. Je samozřejmé, že jezdec musí mít nad svým koněm převahu a ovládat jej. Na druhou stranu si ale musí získat důvěru svého koně, jinak nebude kůň ani ochoten se pro svého jezdce angažovat.
I laik, který pozoruje koně jen chvíli, rozpozná řadu projevů koním příznačných. Koně se většinou vyznačují plachostí, jsou bázliví a nedůvěřiví. Jsou to zvířata bránící se v první řadě útěkem. Bleskový útěk je nejjistější ochranou před nebezpečím. Zpanikaří-li, jejich chování začne postrádat jakoukoli smysluplnost a může vést až k nebezpečným situacím.Jestliže se projevuje lekavostí, je takové chování koně pro jezdce velmi nepříjemné. Je však naprosto zbytečné ho pro toto instinktivní chování trestat. Klidné, trpělivé obeznámení koně s co nejvíce novými věcmi a situacemi jim dodá důvěru a jistotu.
Kůň je zvíře s potřebou pohybu. Divoce žijící koně byli ve svém původním prostředí rozlehlých stepí v pohybu mnoho hodin denně, aby si mohli zajistit dostatečné množství potravy. Proto je pro spokojenost koně důležitý dostatek pohybu, světla, vzduchu a kontaktu se svými druhy. Je-li kůň ustájen, musíme na tato kritéria při denní péči obzvlášť dbát. Koni musí být umožněn dostatečný a rozmanitý pohyb, k čemuž patří i chození do výběhu nebo na pastvinu.Souhrnně řečeno, všichni koně se chovají stejně, a přitom každý jinak - projevují rozdílnou míru temperamentu. Někteří na vše reagují prudce, ohnivě, jiní se vyznačují klidem, pasivitou. Od choleriků vede množství přechodných typů až k flegmatikům. Každého koně je nutné brát jako individualitu, neexistují dva, kteří by měli stejný temperament, totožnou povahu. Každý kůň se od jiného odlišuje svým charakterem a temperamentem, zálibami a averzemi. Jeho momentální náladu a stav poznáme především podle hry uší, podle očí a podle pohybu ocasu. Zkušení chovatelé a trenéři musí být i dobrými psychology, aby uměli rozlišit, jak s kterým koněm zacházet. I jezdec musí vynaložit mnoho času, trpělivosti a pozornosti, aby správně rozpoznal a pochopil chování svého koně. Pouze tak může dosáhnout jeho důvěry a náklonnosti, rozeznat u něj strach od vzpurnosti a správně postupovat při jeho výchově a výcviku. Správný výcvik se pozná podle toho, že se kůň v pohybu pod jezdcem stále zdokonaluje, a zároveň si udržuje svou přirozenost.Koně, kteří jsou při každodenní práci spokojení, nabízejí nejlepší předpoklady pro stabilní a harmonické partnerství mezi člověkem a zvířetem. Tyto předpoklady se podpoří a upevní trpělivostí a respektováním koně. Zásada, ze které odborníci vycházejí, zní: kůň se většinou rodí s dobrou povahou - záleží na člověku, aby ho svým zacházením nezkazil!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama