Červen 2007

Barvy koní

30. června 2007 v 19:25 | Jááá |  Koně-Anatomie
Albín - něm. Albino, franc. blanc ) má bílou nebo slabě nažloutlou srst, hřívu i ocas. Kůže je depigmentovaná, kopyta světle žlutá a oči modré nebo červené. Hříbata se rodí bílá. Pro nedostatek pigmentu v sítnici a duhovce jsou světloplaší.
Více o albínech TADY
****************************************************************************
Bělouš - něm. Schimmel, angl. grey, franc. gris )
Bělouši se dělí na:
A) Vybělují ( tj. hříbata se rodí tmavá , od hlavy a s věkem vybělují - např. Camargský kůň, starokladrubský bělouš nebo lipicáni ). Kůži mají tmavošedě pigmentovanou. někteří nevybělí zcela a zůstanou grošovaní ( groše tvoří tmavé kruhové skvrny se světlým středem ), jiní jsou bílí, mají bílou hřívu a ocas.
Žlutý bělouš má přimíšenou žlutou až hnědou srst.
Šedý bělouš má v srsti příměs černé.
Smíšený bělouš má v bílé srsti černé a hnědé chlupy.
Černý bělouš je po celém těle černý, hlava prokvítá.

B) Nevybělující - rodí se vbarvě hnědé, červené nebo černé a vybělují málo, věkem jim přibývají bílé chlupy po těle. Na hlavě a spodku končetin nevybělují vůbec.
Červený bělouš má srst červenou především na hlavě a na nohou, tělo je silně prokvetlé bílými chlupy. Žíně jsou červené.
Hnědý bělouš - hlava, spodky končetin a hříva jsou hnědé, na těle má hnědé chlupy smíšené s převahou bílých.
Mourek je podobný vraníkovi silně prokvetlému po těle, žíně a spodky končetin jsou černé. Hlavu má vždy černou. Toto pojmenování je vžité a odlišuje ho od černého bělouše.
Skvrnitý bělouš ( též tygr nebo hermelín ) má na bílé srsti roztroušené skvrny jiných barev ( hnědé, černé, červené ) asi o velikosti dlaně. Typické zbarvení např. pro appaloosy, vyskytuje se též u noriků. Někdy mívají i tmavou hlavu, jsou tedy červenými, hnědými bělouši a mourky.
****************************************************************************
Hnědák - něm. Brauner, angl bay-brown, franc. bai ) Srst je hnědá až červenohnědá po téměř černou , spodky končetin, hříva a ohon jsou vždy černé.
Světlý hnědákje světle hnědý, popřípadě žlutohnědý, mívá úzký úhoří pruh, bývá bez lesku. Na spodku končetin může mít hnědé chlupy, pak mluvíme o "zelených nohách".
Hnědák má červenohnědou srst, dříve se používal výraz ,,kaštanový´´.
Tmavý hnědák má srst tmavohnědou.
Srnčí (šedý) hnědák je šedohnědy, mívá světleji zbarvenou hlavu. Našedlá srst se vaskytuje kolem očí, spodku břicha a v okolí slabin.
Černý hnědák je skoro černý, pouze kolem huby a slabin má hnědé chlupy a vyniká leskem.
****************************************************************************
Palomino - něm. Isabelle, angl. cream, franc. isabele ) Srst je žlutá v různých odstínech, spodky končetin, ocas a hříva jsou téže barvy nebo světlejší, až bílé. Kůže je slabě pigmentovaná, někdy i bez pigmentu, oči mohou být tmavé ( pokud má kůň dostatek pigmentu ) nebo rybí ( modré ). Rozeznáváme světlého žluťáka, žluťáka a tmavého žluťáka - ten má šedě pigmentovanou kůži, hříva, ohon a spodky končetin jsou našedlé; často bývá grošovaný. U nás je tato barva typická pro koně Kinských.
**********************************************************************
Plavák - ( něm. Falbe, angl. dun, franc. fauve ) Srst má plavou - žlutou různých odstínů, kůže je tmavě pigmentovaná, hříva ocas a spodky končetin jsou černé, sporadicky tmavě šedohnědé. Typický je úhoří pruh, tj. pruh černé srsti, který vede od kohoutku po kořen ocasu. U některých plaváků najdeme atavistické proužkování v okolí karpu a hlezna ( proužky tmavé a světlé srsti ). Plavé zbarvení je původní barvou divokých koní ( kertaků - koní Przewalského a tarpanů ). Rozlišujeme plaváky světlé ( mají bílé žíně v hřívě a ocasu ), plaváky s typickým zbarvením , plaváky tmavé ( s nahnědlou srstí ) a plaváky šedé - myšáky ( žlutohnědí až šedí ). Plavá barva se u dnes nejrozšířenějších plemen vyskytuje méně, je ale hojně zastoupena u huculů a pony.
****************************************************************************
Ryzák - ( něm. Fuchs, angl. chestnut, franc. alezan ) Má srst ryzou, různých odstínů - od světle ryzé přes žlutavě červenou až po téměř černou. Hříva, ocas a spodky končetin jsou buď stejné byrvy jako srst, nebo světlejší, nebo tmavší, nikdy však černé. V hřívě a ocasu se nikdy nevyskytují černé žíně. Rozlišujeme tyto odstíny ryzáků: světlý ryzák ( se stejně světlou nebo světlejší hřívou a ocasem ), ryzák ( typicky rezavý ), tmavý ryzák ( tmavočerveně až šedočerveně zbarvená srst ), černý ryzák (srst je velmi tmavá, hříva a ocas téměř tmavé, ale konečky žíní, u huby a dolní časti končetin jsou načervenalé ). Někdy se u nich objevují tmavší skvrny na srsti - tzv. Eclipsovy ( název dostaly podle slavného dostihového koně ). Velmi vzácné zbarvení je takzvaný "ohnivý" ryzák, jehož srst je ohnivě červená.
****************************************************************************
Strakoš-
( něm. Schecke, franc. pie ) je to kůň většími plochami nepigmentované kůže a srsti, střídající se s pigmentovanými plochami s barevnou srstí. Rozeznáváme strakoše červené, hnědé a černé. Zbarvení hřívy a ohonu je podřízeno zbarvení příslušné krajiny těla. Zbarvení duhovky závisí na pigmentaci v dané oblasti, oči mohou být modré ( rybí ). Toto zbarvení je typické např. pro plemeno American Paint Horse.
*************************************************************************
Vráník - ( něm. Raap, angl. black, franc. moreau, noir ) má srst po celém těle černou, kůže je také tmavá. Kopyta jsou tmavošedá, nevyskytují se uněj jiné odstíny. Někteří vraníci mívají v zimě nádech do hněda nebo šeda, dříve se jim říkalo letní. Vraní koně se používali do spřežení pro církevní hodnostáře a také v pohřebnictví. Jsou jednou z variant starokladrubského koně a také jedinou povolenou barvou Fríského koně.

Parkur

30. června 2007 v 18:40 | Jáááá |  Koně-Ostatní
Parkurové skákání spočívá v překonání řady uměle vytvořených překážek oproti terénnímu ježdění, kde se zdolávají překážky přirozené. Závody se odehrávají na ploše s travnatým povrchem nebo povrchem vhodným pro jakékoliv povětrnostní podmínky, a to jak venku, tak v hale. Je to olympijský sport pod patronací FEI, ale lze ho provozovat na téměř libovolné úrovni.
Parkur vyžaduje přesnost a pečlivost. Téměř každý kůň nebo pony dovede skákat, ale ne všichni mají požadovanou techniku nebo vůli překonávat překážky.

Parkur se vyvinul ze "závodů ve skákání", které se konaly na různých přehlídkách v Evropě i Americe na konci předminulého století. Byly to soutěže ve skoku do výšky a do dálky pro koně i jezdce, ale myšlenka překonání řady překážek byla v té době omezena na přirozené terénní překážky. Skákání se stalo olympijským sportem v roce 1900 v Paříži. Zahrnovalo skoky do dálky a do výšky a závod přes řadu umělých překážek na čas. V roce 1907 se konala v Olympii v Londýně první mezinárodní přehlídka koní a ukázalo se, že parkury jsou velice oblíbené. Od té doby se po celé Evropě a v Americe začaly pořádat soutěže o velké ceny, například Pohár národů. Ten začal jako vojenská soutěž pro tři důstojníky z jedné země, kteří soutěžili v uniformách. Dnes se účastní čtyři jezdci z jedné země, muži i ženy, vojáci i civilisté.
  • Parkurové soutěže
    Nejjednodušší formou soutěží začátečníků je Clear-round Class. Je to vynikající příležitost, jak uvést nezkušeného koně a jezdce do sportu. Každý jezdec platí za skákání malý poplatek. Jestliže přeskáčete všechny překážky čistě a dostatečně rychle, dostanete rozety (kokardu), ale výhodou této soutěže je to, že když skočíte špatně, můžete se vrátit a skočit ještě jednou. Většina organizátorů těchto tříd je velmi tolerantní a dokonce níží překážku, jestliže ji váš kůň odmítá skočit. Ve vyšší třídě byste byli vyloučeni po třech odmítnutích.

    Druhým stupněm je dvoukolová soutěž. Každý závodník překonává stejné překážky a jestliže přeskočíte všechny překážky čistě, jdete do rozeskakování. Z8vod se jede proti směru hodinových ručiček a vítězí ten, kdo zajede kolo nejrychleji a samozřejmě bez chyby.
    Překážky u tříd začínajících se staví v takové výšce, jakou si organizátoři zvolí. Koně mohou skákat i na ruce a přes překážky ve výšce 45 cm.Překážky většinou nepřesáhnou 1,2 m.

    Vyšší soutěže začínají soutěží nováčků s výškou překážek asi 1 m a pokračují až do výšky 1,8 m.

    Existují i další typy skákání, např. kartové skákání. Tato soutěž spočívá v překonání řady překážek, které mají různé označení kartami, a tedy i různé bodové ohodnocení. Skáčete co nejvíce překážek v požadovaném čase a v pořadí, které si zvolíte, s cílem nashromáždit co nejvíce bodů.
    Soutěž s názvem Minimax obsahuje krátkou řadu překážek, k nimž patří zeď, což bývá vždy ta nejvyšší. Překážky se postupně zvyšují, dokud není schopen zeď nikdo přeskočit.
    Derby mají terénní typ překážek na závodišti, jako jsou valy nebo příkopy. Na některých soutěžích se také konají štafetové závody mezi družstvy parkurových jezdců, kdy pro pobavení diváků skáče stejnou trasu dva závodníci bok po boku. Přidávají se trestné minuty za shození překážky.

    Jednou z výhod parkurového skákání je, že skákání přes řadu překážek nevyžaduje od koně tolik jako např. honební ježdění, takže parkurový jezdec může soutěžit daleko častěji než v ostatních disciplínách. Můžete v jediný den závodit v několika různých třídách, a je-li váš kůň dostatečně fit a má rád svou práci, můžete si zasoutěžit téměř každý víkend. Teoreticky to dává jezdci a koni šanci získat zkušenosti poměrně rychle.
  • Požadované dovednosti
    Práce na jízdárně je pro parkurového jezdce stejně důležitá jako procvičování skoků. Má-li kůň úspěšně skákat, musí ovládat vyvážený, energický a vysoký cval. Ať skáčete cokoliv, pravděpodobnost, že skočíte čistě a bezpečně závisí především na nájezdu na překážku. Kůň musí být schopen zvládnout obraty a otočky a neustále zachovávat kmih a rovnováhu, proto musí být pružný a reagovat na pomůcky.

    Kolik tréninku absolvujete závisí na tom, co vyhovuje vašemu koni. Přirozeně pečliví koně by neměli příliš často skákat, jen tolik, aby si udrželi správný tonus svalů. Kůň, který potřebuje zdokonalit techniku, by měl skákat tři- až čtyřikrát týdně.
    Cvičné skákání jen málokdy obsahuje skákání přes velké překážky. Zaměřuje se na zdokonalování techniky a schopnosti zkrátit krok a při odrazu skrčit přední nohy co nejvíce pod tělo. Kůň může nohy také natáhnout, což ho podněcuje k protažení celého těla a prodloužení kroku a skoku.

    Kavalety lze upevnit na překážku nebo na zem tak, aby to podněcovalo koně skákat přímo. Mnoho koní má skol se otáčet k jedné nebo druhé straně. Skákání přes mříže vám také umožňuje soustředit se na zdokonalení sedu a rovnováhy.
    Schopnost prodloužit nebo zkrátit krok koně a rychle reagovat, když kůň skáče kombinaci jiným způsobem, než jste si naplánovali, patří mezi základní výbavu úspěšného parkurového jezdce. Někteří jezdci mají přirozený cit pro krok koně, to znamená, že jakmile dopadnou za jednou překážkou, jsou schopni odhadnout, zda musí změnit délku kroku koně, aby se dostali k následující překážce ve správném okamžiku. Ti, kteří se s tímto darem nenarodili, si mohou tento cit vypěstovat ježděním různých vzdáleností mezi překážkami v domácích podmínkách a naučit se odhadnout chod, jímž potřebují najet na první překážku, aby se vešli do požadovaného počtu kroků dělících obě překážky.

    Mezi nejdůležitější vlastnosti, které by měl jezdec mít, patří trpělivost, chladná hlava a jistota - máte-li všechny tři, pak zajisté uspějete v libovolném sportu, který si zvolíte.
  • Požadované vybavení
    Chcete-li zdokonalit své skokanské dovednosti, musíte mít přístup alespoň ke čtyřem sadám parkurových překážek a kavalet. Kromě toho potřebujete přiměřeně rovný terén, na němž budete jezdit, což může být travnatý výběh nebo vnější či vnitřní jízdárna s povrchem pro libovolné povětrnostní podmínky. Kůň potřebuje své běžné sedlo a uzdečku a měl by mít ochranné kamaše. Většina parkurových jezdců používá vepředu otevřené kamaše na předních nohou, aby byla chráněna šlacha, ale kůň při kontaktu s překážkou ucítí náraz, a vzadu krátké nártní kamaše. Na závody budete potřebovat pantalóny nebo rajtky s odpovídajícími jezdeckými botami a jezdecké nebo přehlídkové sako. Pod ním se nosí košile a vázanka nebo šátek.

    Zatímco téměř kteréhokoliv koně přesvědčíte, aby přeskočili parkurové překážky, jakmile se překážky zvýší, potřebujete koně atletického a vyváženého. Je mnoho koní, kteří projedou trasu a zanechají za sebou spadané překážky, aniž by je tato skutečnost vyvedla z míry. Koně můžete lecčemu naučit, ale na konci dne musí chtít překonat nejvyšší překážku.
V parkuru existuje několik stupňů obtížnosti. Od nejlehčího ZM, po nejtěžší TT. Každý stupeň má danou výšku překážek, přes které kůň skáče. V tomto stupni může být překážka nanejvýš o 10 cm vyšší než je požadovaná výška stupně obtížnosti. Např. v stupni L může být překážka nanejvýš 130 cm (120+10 cm).
Zde je přehled všech stupňů obtížnosti:
ZM - 80 cm
Z - 100 cm
ZL - 110 cm
L - 120 cm
S - 130 cm
ST - 140 cm
T - 150 cm
TT - 160 cm
Když se stane, že kůň překážku nepřeskočí nebo odmítne poslouchat jezdce, dostává trestné body nebo je vyloučen. Samozřejmě na tyto penelizace jsou tabulky. Jelikož stupnic penalizací je více, následující přehled je podle stupnice A:
shození, poboření překážky nebo dotyk končetiny koně vodního příkopu = 4 trestné body
1. odmítnutí poslušnosti = 3 trestné body
2. odmítnutí poslušnosti = 6 trestné body
3. odmítnutí poslušnosti, pád jezdce nebo obou = vyloučení
překročení časového limitu za každou započatou vteřinu = 1 trestného bodu, při rozeskakování = 1 trestný bod
Podle stupnice C, která se používá na většině světových soutěžích v parkuru:
shození, poboření překážky nebo dotyk končetiny koně vodního příkopu = 4 trestné body
1. odmítnutí poslušnosti = 4 trestné body
2. odmítnutí poslušnosti = 4 trestné body
3. odmítnutí poslušnosti, pád jezdce nebo koně = vyloučení
V parkurovém skákání se požívají různé druhy překážek. Existují dva základní druhy překážek: kolmé skoky a oxery.

Kolmé skoky
- jsou to vertikální překážky s několika kavaletami uspořádánými jedna na druhou. Je poměrně obtížný, protože kůň má jen málo času uvědomit si výšku skoku. Mají za úkol prověřit schopnost koně skákat do výšky.

----------------------

Oxery
- jsou to takové překážky, na nichž musí kůň skákat nejen do výšky, ale i do dálky. Jsou sestaveny tak, aby když se jich kůň dotkne, ihnet spadli.
----------------------

Zeď - je to svislá překážka namalovaná z namalovaných dřevěných kvádrů se světlejším okrajem. Něktěří koně jsou z ní vystrašeny, protože nevidí místo doskoku.

----------------------

Dvojbradlí neboli doublebar
- je vlastně oxer s dvěma řadami stojícími těsně u sebe různě vysokými kavaletami.
----------------------

Trojbradlí neboli tripplebar
- je oxer se třemi řadami stojícími těsně u sebe různě vysokými kavaletami.

----------------------

Křížek
- je to nejjednodušší překážka. Skládá se ze dvou kavalet postavenými přes sebe do tvaru písmene X.

----------------------

Kozí hřbet
- tato překážka se moc v soutěžích nevyskytuje. Vypadá jako trojbradní, ale prostřední kavaleta je nejvyšší než první a poslední.
Přírodní skoky - jsou to překážky vyrobené z přírodních materiálů jako jsou nenabarvené tyče nebo forma živého plotu. Tyto překážky jsou obtížné, koně se jim často vyhýbají.
----------------------

Základní oxer
- je jeden z nejtěžších oxerů. Skládá se ze dvou stejně vysokých překážek postavených těsně za sebou a skáčou se jedním skokem.
----------------------

Vějíř
- skládá se ze tří kavalet, které vycházejí z jednoho sloupku a rozevírají se do třech, což koni umožňuje skákat na jedné straně jako kolmý skok a na druhé straně jako trojbradlí.
----------------------

Vodní příkop
- existuje ve dvou typech: kombinovaný s kolmým skokem nebo oxerem, nebo širší příkop s níským živým plotem před ním. Na doskoku je umístěna bílá páska, aby bylo možno posoudit, zda kůň neudělal chybu.

Drezura...

30. června 2007 v 18:36 | Jáááá |  Koně-Ostatní
Drezura je další soutěž, při které jde hlavně o to, aby jezdec s koněm "splynuli", aby jezdec dával jen nepatrné povely a kůň je plnil jakoby sám od sebe. V této soutěži jde o koňské ladné pohyby a jezdcův perfektní sed a držení těla.
Na tento druh sportu se každý teplokrevník nehodí. Drezurní kůň by měl mít velmi ladné pohyby a perfektní elegantní chody. Drezura je jedna z nejtěžších druhů koňských sportů. Stejně jako u parkuru i v drezuře jsou dané stupně obtížnosti. Jsou úplně stejné, liší se jen v tom, že v drezuře se ke stupňům obtížnosti nepojí výška překážek, ale různě těžké drezurní cviky a figury.
Některé drezurní cviky a figury
Couvání
Couvání je rovnoměrný pohyb zpět, ve kterém se nohy zvedají a došlapují v diagonálních párech. Nohy se mají dobře zvedat a zadní zůstávat na rovné čáře. Při couvání kůň, ať stojí nehybně, má zůstat "na přilnutí" a udržet si chuť k pohybu vpřed. Vážnými chybami jsou vzpírání se nebo ukvapenost pohybu, odpor nebo vyhýbání se ruce, uhýbání zádě z přímé linie, rozkročující se nebo neaktivní zadní nohy, vlečení předních nohou.

Kontracval
Je to vlastně cval na jinou nohu. Např. Jezdec, který jedena koni, cválajícím na pravou nohu, při kontracvalu ho nechá cválat na levou. Kontracval je cvik zvyšující ohebnost. Kůň udržuje své přirozené ohnutí ven z kruhu a je postaven na stranu vedoucí nohy. Jezdec se má vyvarovat zkroucení koně, které by způsobilo ztuhnutí a porušení čistoty chodu, musí zabránit vypadávání zádě z kruhu a musí omezit své požadavky ve shodě se stupněm ohebnosti koně.
Obrat kolem předku
Je to figura, při které se kůň zadní částí těla otáčí přes předních nohou, kterými pouze podupává téměř na místě.

Dovnitř plec
Je to figura, při které se kůň odklání od směru pohybu v úhlu asi 30 stupňů. Většinou se provádí u stěny obdélníku, takže se kůň odklání od stěny směrem dovnitř. Vnitřní přední noha kříží zepředu vnější přední nohu. Kopyta zadních nohou směřují dopředu a nekříží se.
Poloviční překrok
Je to cvik, při němž se kůň pohybuje diagonálně dopředu a zároveň do strany a je ohnutý ve směru, jímž se pohybuje.
Pasáž
Je to pomalý, velmi vysoký klus, který vyvolává dojem, jako by kůň pomalu plul nad zemí. Každý krok je ve vzduchu chvíli zadržen.
Piafa
Je to vlastně klus podobný pasáži, jenže kůň stojí na místě.
Každá série cviků má škáru hodnocení od 0 do 10 bodů. Samozřejmě i v drezuře existují trestné body a penalizace.
Tabulka penalizace:
1. omyl - 2 body
2. omyl - 4 body
3. omyl - 8 bodů
4. omyl - vyloučen
Rozhodčí hodnotí jezdce a koně stupnicí od 1 - 10.
Stupnice:
10 - vynikající
9 - velmi dobrý
8 - dobrý
7 - dosti dobrý
6 - uspokojivý
5 - dostatečný
4 - sotva dostatečný
3 - téměř špatný
2 - špatný
1 - velmi špatný
0 - nebyl předveden

Drezura se cvičí a závodí v tzv. drezurním obdélníku. Velikost tohoto obdélníku je 20x40m, ve vyšších stupních a v mezinárodních soutěžích 20x60m. Drezura se často jezdí za doprovodu hudby, což tento sport povyšuje na umění.

Týrání koní?? NE!!!

30. června 2007 v 18:25 | Jáááá |  Koně-Ostatní
Každým rokem je z Polska vyvezeno asi 30 000 koní do Itálie na jatka. Hladoví, žízniví a vyděšení jedou až pět dní. Jejich cesta představuje jeden z nejkrutějších a nejmáně kontrolovaných způsobů transportu živých zvířat.
Utrpení koní
Polsko je největším vývozcem koní na maso. 90% z nich je transportováno do Itálie, zbytek do Francie a Belgie. Koně podstupují velmi dlouhá cesty trvající až 95 hodin a vedoucí přes 6 zemí. Mezi nimi je taká česká republika. Evropská organizace na ochranu zvířat monitorovaly tyto transporty a zdokumentovali neuvěřitelná utrpení koní a porušování mnoha předpisů. Koně jsou natlačeni těsně na sebe, jsou používány nevhodná a zastaralá kamiony, přestávky určená k napájení, krmení a odpočinku jsou buď naprosto ignorovány nebo hrubě podceňovány.

Některá zvířata stráví celou cestu bez odpočinku, vody a krmení. řidičům je přikázáno koně nenapájet, protože konzumenti chtějí "nenasáklá maso". Vědecká důkazy dokládají, že pouhých 24 hodin cesty při zajištění dobrých podmínek představuje i pro zdraváho koně velký problám. Koně jsou navíc často nemocní nebo staří a podmínky rozhodně nejsou optimální. Mezi nejčastější zdravotní problámy, kterými koně na cestě trpí, patří zápal plic, plicní infekce, salmonela, zvýšená činnost srdce a žaludeční vředy. Mnoho koní během transportu ztratí rovnováhu a spadnou. Pak mohou jen stěží vstát a jsou tak pošlapáváni a zraňováni stojícími koňmi. Zkolabovaní koně jsou na zastávkách vytaženi z kamionu nebo jsou donucováni k tomu, aby se postavili na nohy. To zahrnuje kopání, bití či použití elektřiny. Na jatkách je s koňmi opět brutálně zacházelo. Velmi často nedochází k omráčení nebo je prováděno neprofesionálně. Někdy jsou taká zvířata porážena před očima ostatních koní, čím je porušován polský zákon.
Cesta
Již na česko-polských hranicích v českám Těšíně jsou koně v žalostnám stavu, nemocní, zranění, v šoku a stresu. Z česká republiky jsou koně vezeni přes Slovensko, Maïarsko a Slovinsko. Tato velmi dlouhá cesta je vybrána ve snaze vyhnout se rakouským hranicím, kde byly zavedeny přísná kontroly znemožňující průjezd takto týraných koní. Po dosažení slovinsko-italských hranic je většina koní v naprostám vyčerpání, někteří jsou již mrtví. Na mnoho z nich ještě čeká dlouhá cesta na jih na Bari či trajektem na Sardinii.
Odkud koně pocházejí?
Většina koní je prodávána drobnými zemědělci, pro která přestali být koně lukrativní - kvůli stáří nebo nemoci. Někteří koně jsou závodní a malá část se chová speciálně na maso.

Proč?
Italští konzumenti požadují čerstvá koňská maso, polští koně jsou relativně levní a polská zákony není těžká obcházet. Nenasytná poptávka Italů má devastující účinky na celoevropskou populaci koní. Jen v Polsku se díky obchodu s koňským masem zredukoval počet koní z milionu na současných 500 000.
Zákon
Při dodržování platných polských zákonů by mohl být tento obchod okamžitě ukončen. Tyto zákony jsou ale naprosto ignorovány. To potvrzuje i Nejvyšší kontrolní úřad Polska, který taká přiznává, že potvrzení o způsobilosti koní k přepravě jsou u velká část přepravců falšovány a při transportech často dochází k porušování práv zvířat. Polská vláda ale transporty nadále toleruje, protože jsou významným zdrojem peněz do státní pokladny.
Opravdu to nejsou hezké obrázky viďte?! Tímto bych vás chtěla poprosit, abyste mi dolu do komentářů napsali názor na tyto fotky a článek! Myslím, že v našem věku s tím nic neuděláme, snad jen můžeme doufat, že se v budoucnu něco změní k dobrému...
Tak jestli se tohle někomu líbí je ůplnej blázen....Doprčic to stim Česká Republika nemůže nic udělat??????? No líbí se vám????

Vlastnosti koní

30. června 2007 v 18:11 | Jáááá |  Koně-Ostatní
Člověk, který po staletí koně využíval, si všímal především jejich užitkových vlastností, shromáždil bohaté zkušenosti a dokonce o nich sepsal množství knih. Známe však koně opravdu dobře?
Víme přesně, co a jak vnímají, co cítí a prožívají? Umíme detailně vysvětlit, čím je určováno jejich chování? A dokážeme respektovat jejich zvláštní projevy? Znalost vlastností koní je pro jezdectví nepostradatelná. Pouze ten, kdo se stále pokouší koním porozumět, se může ve styku s nimi správně chovat. Koně jsou stádovými zvířaty. Kůň žil odjakživa ve stádu a stádo mělo (a má) svoji pevně stanovenou hierarchii. Ve volné přírodě žili koně v pěti až dvacetičlenných skupinách. Soužití ve stádě se za dlouhé generace stalo hlavním způsobem života koní, určuje dodnes jejich chování - koně jsou typicky společenská, stádová zvířata. Svůj stádový pud dědí, je jim hluboce vrozen a nedá se ničím podstatně ovlivnit. Domestikace, soužití s člověkem a tedy zajištěný život v bezpečných stájích mnohé změnily (např. temperament koní), instinktivní chování však nikoli. Kůň vyžaduje společníka, samota mu nevyhovuje a dobrý chovatel tuto potřebu respektuje. Stádo mu poskytuje ochranu a jistotu. Žádný kůň není rád sám - na tuto situaci si musí pozvolna zvykat.
Pevnou hierarchii, pravidla, jak se k sobě navzájem chovat, jim zajišťují přežití ve stádě. Boje o postavení se nejčastěji vyskytují mezi hříbaty, ale i tehdy, přijde-li do stáda nový jedinec. Jde o instinktivní chování. Hravá hříbata běžně souboje dospělých koní napodobují. Vzpínají se, skáčou a s vybočenou zádí vyhazují…Ale i dospělí koně své souboje především naznačují - vzpínají se, přetlačují, štípou svými zuby, ale málokdy se poraní. Na druhé straně umí koně projevovat i jemné chování, výraznou vzájemnou náklonnost a zvědavost.Každý jezdec si musí uvědomit, že kůň si chce i ve vzájemném vztahu s člověkem ujasnit hierarchii. Pouze takový jezdec, který bude působit klidně, jistě a důsledně, bude koněm akceptován jako výše postavený. Jde o to, vytvořit dobrou kombinaci, ve které se oba partneři respektují. Je samozřejmé, že jezdec musí mít nad svým koněm převahu a ovládat jej. Na druhou stranu si ale musí získat důvěru svého koně, jinak nebude kůň ani ochoten se pro svého jezdce angažovat.
I laik, který pozoruje koně jen chvíli, rozpozná řadu projevů koním příznačných. Koně se většinou vyznačují plachostí, jsou bázliví a nedůvěřiví. Jsou to zvířata bránící se v první řadě útěkem. Bleskový útěk je nejjistější ochranou před nebezpečím. Zpanikaří-li, jejich chování začne postrádat jakoukoli smysluplnost a může vést až k nebezpečným situacím.Jestliže se projevuje lekavostí, je takové chování koně pro jezdce velmi nepříjemné. Je však naprosto zbytečné ho pro toto instinktivní chování trestat. Klidné, trpělivé obeznámení koně s co nejvíce novými věcmi a situacemi jim dodá důvěru a jistotu.
Kůň je zvíře s potřebou pohybu. Divoce žijící koně byli ve svém původním prostředí rozlehlých stepí v pohybu mnoho hodin denně, aby si mohli zajistit dostatečné množství potravy. Proto je pro spokojenost koně důležitý dostatek pohybu, světla, vzduchu a kontaktu se svými druhy. Je-li kůň ustájen, musíme na tato kritéria při denní péči obzvlášť dbát. Koni musí být umožněn dostatečný a rozmanitý pohyb, k čemuž patří i chození do výběhu nebo na pastvinu.Souhrnně řečeno, všichni koně se chovají stejně, a přitom každý jinak - projevují rozdílnou míru temperamentu. Někteří na vše reagují prudce, ohnivě, jiní se vyznačují klidem, pasivitou. Od choleriků vede množství přechodných typů až k flegmatikům. Každého koně je nutné brát jako individualitu, neexistují dva, kteří by měli stejný temperament, totožnou povahu. Každý kůň se od jiného odlišuje svým charakterem a temperamentem, zálibami a averzemi. Jeho momentální náladu a stav poznáme především podle hry uší, podle očí a podle pohybu ocasu. Zkušení chovatelé a trenéři musí být i dobrými psychology, aby uměli rozlišit, jak s kterým koněm zacházet. I jezdec musí vynaložit mnoho času, trpělivosti a pozornosti, aby správně rozpoznal a pochopil chování svého koně. Pouze tak může dosáhnout jeho důvěry a náklonnosti, rozeznat u něj strach od vzpurnosti a správně postupovat při jeho výchově a výcviku. Správný výcvik se pozná podle toho, že se kůň v pohybu pod jezdcem stále zdokonaluje, a zároveň si udržuje svou přirozenost.Koně, kteří jsou při každodenní práci spokojení, nabízejí nejlepší předpoklady pro stabilní a harmonické partnerství mezi člověkem a zvířetem. Tyto předpoklady se podpoří a upevní trpělivostí a respektováním koně. Zásada, ze které odborníci vycházejí, zní: kůň se většinou rodí s dobrou povahou - záleží na člověku, aby ho svým zacházením nezkazil!

Chody koní

30. června 2007 v 17:50 | Jáááá |  Koně-Anatomie
KROK - Krok má čtyřdobý takt.
Tento pohyb se nazývá raterální,
což znamená, že následující obě stejnostrané
končetiny jdou po sobě. Kůň má vždy nejméně
dvě končetiny v kontaktu s podložkou. Jeho krok je dlouhý,
krk má uvolněný.
****************************************************************************
KLUS - Klus je chod koně v dvoudobém taktu.
Pohyb je diagonální s krátkou fází vnosu.
Klusající kůň dosahuje maximální rovnováhy
a současně vykonává nejdelší možný krok.
************************************************************************
CVAL - Cval má čtyřdobý takt.
Pro dobrou rovnováhu může kůň cválat takzvaně
na levou nebo na pravou ruku. Během cvalového
skoku musí kůň balancovat.
****************************************************************************
TRYSK- čtyřdobý a nejrychlejší chod. V jedné fázi jsou všechny čtyři nohy ve vzduchu. Při trysku jsme lehce předkloněni a stojíme v odlehčeném sedu.

Když se 11.září otřásl svět

29. června 2007 v 12:30 | Jáááá |  Černá magie a něco o ní
Sice tu nenajdete žádnou krev ale je to hodně zajímaví...Tohle sem si nevymyslela plostě to tak je...
1. New York je jedenáctý stát USA
2. první letadlo, které vlétlo do dvojčat, mělo číslo letu 11
3. v tomto letu bylo 92 pasažérů. 9+2=11
4. Let číslo 77, druhé letadlo, které vlétlo do dvojčat, měl 65 pasažérů 6+5=11
5. tragédie se stala 11 září. Neboli jak se nyní označuje 9/11 9+1+1=11
6. toto datum odpovídá telefonnímu číslu amerických záchranných jednotek 911. opět 9+1+1=11
To nebude náhoda.?! Čti dál a více přemýšlej:
7. v letadlech bylo dohromady 254 obětí. 2+5+4=11
8. 11. září je 254 den v kalendáři. opět 2+5+4=11
9. bombový atentát v Madridu se stal 3.11.2004. 3+1+1+2+4=11
10. tato tragédie se stala přesně 911 dní po atentátu na dvojčata WTC a zase 911, zase 9/11, zase 9+1+1=11
Teď to ale začne bejt pořádně strašidelný:
Otevři si Word a udělej následující:
-napiš velkými písmeny Q33 NY (což je číslo letadla, které jako první vlétlo do dvojčat) -označ tyto písmena, změň velikost písma na 48 a typ písma na Wingdings (1).
ZDROJ:http://www.prvniliga.estranky.cz/clanky/fakt-nebo-fikce_/765242

Vnější vzhled, tělesné stavba a vlastnosti padlých andělů

29. června 2007 v 12:25 | Jáááá |  Černá magie a něco o ní
Svatý Makarij Veliký říká, že andělé mají stavbu a vzhled podobně jako lidská duše a že stavba a vnější vzhled anděla i duše mají stavbu a vzhled člověka jsoucího v těle. Tentýž svatý říká, že andělé a lidské duše jsou jak subtilními jsoucny, tak i těly. Podle sv. Ignáce (Brjančaninova ) '... jsou to těla jemná, éterická oproti našim velmi materiálním a hrubým tělům ... Andělé, podobně jako lidé, mají všechny části těla: hlavu, oči, ústa, ruce, nohy, vlasy - jedním slovem vše, co má tělesný člověk. Krása dobrých činů a láska Boží se zrcadlí na obličejích svatých andělů, naopak zlost je vidět na obličejích padlých andělů: jejich obličeje jsou podobné škaredým obličejům zlodějů a zločinců mezi lidmi.' Zničení a potlačení dobra se zrcadlí v jejich vnějším vzhledu. Proto je Písmo svaté je nazývá divokými zvířaty a hlavního z nich drakem a hadem starým (Zj 12, 9 ) 'Nevydávej život své hrdličky dravci' (Ž 73, 19). 'Jejich vzhled je děsný a strašidelný'. Spravedlivý Job, když uviděl ďábla jako škaredou příšeru, popsal ho úděsným slovním obrazem (Job 41).
Písmo svaté též uvádí, že démoni mají všechny smyslové orgány jako člověk: zrak, sluch, čich, hmat a připisují jim též schopnost mluvení. Kromě toho padlí duchové mají některé nedostatky člověka, jako: hluchota a němota. Sám Pán nazval jednoho z démonů hluchým a němým. 'Hluchý a němý duchu! Já ti přikazuji' (Mk 9, 25), a hluchý duch neslyše hlasu svatých apoštolů a neposlouchaje jejich rozkazů, uslyšel hlas Boha a bezodkladně vyplnil jeho rozkaz a velmi při tom trpěl. Při uzdravení člověka posedlého zlým duchem ho evangelium popisuje jako němého (L 11, 14).

Látka, ze které se skládají zlí duchové, je značně tenčí než látka lidského těla. Z téhož důvodu podle sv. Ignáce (Brjančaninova) 'Duchové v svém počínání jsou svobodnější a jejich schopnosti a dovednosti jsou více rozvinuty než u lidí'. Skutky sv. apoštolů ukazují, že 'anděl Páně uchopil Filipa' a odnesl ho do Azotu (Sk 8, 39-40). V knize proroka Daniela čteme, že 'anděl donesl proroka Abakuka z odlehlého místa, aby nakrmil proroka Daniela, přebývajícího v jámě lvové' (Da 14, 31-39).

Schopnost rychlého překonávání prostoru mají nejenom andělé, ale i démoni. Zlí duchové mají schopnost přenášení těžkých zemských předmětů i samotných lidí. V evangeliu sv. Matouše čteme, že satan, když pokoušel našeho Pána Ježíše Krista, vzal ho do svatého města a postavil ho na střechu jedné ze svatyň. Později ho přenesl na velmi vysokou horu (Mt 4, 1-11). Život sv. Jana Novgorodského obsahuje popis cesty na zlém duchu z Novgorodu do Jeruzaléma a zpět, přičemž cesta probíhala v druhé polovině noci a trvala 2-3 hodiny. Svědčí to o tom, že rychlost přemísťování zlých duchů může být velká, ale přesto zůstává ohraničena.

Démoni, stejně jako andělé, dovedou vykonávat podivuhodné změny ve viditelné přírodě. V knize Jobově čteme, že oheň vlivem ďábla spálil pastýře i stáda ovcí, které patřily Jobovi. Zde se také dovídáme jak vlivem nečistých sil byl rozpoután uragán, který zabil všecky Jobovy děti, které byly v domě (Job 1, 19).

V Tobiášově knize se mluví o Asmodajovi, démonu, který usmrtil 7 mužů, za které byla provdána postupně dcera Reúela, Sára (Tob 3, 8). Vliv duchů na hmotu prostřednictvím nám neznámé hmoty, jako i mnoho jiných vlastností andělů, je ukázáno v následujícím vyprávění Písma sv. Anděl Páně se zjevil budoucímu izraelskému soudci Gedeonovi, když připravoval oběť. 'Hospodinův posel se dotkl koncem napřažené hole, kterou měl v ruce, masa a nekvašených chlebů. I vyšlehl ze skály oheň a pohltil maso i nekvašené chleby, zatímco Hospodinův posel mu zmizel z očí' (Sd 6, 21).

Na základě výše uvedených slov se dovídáme, že netělesní duchové, stvoření z tenčí materie než člověk, jsou od samého počátku obdařeni mocí, která jim dovoluje prokazovat velký vliv na materiální svět. Kromě toho mají schopnost nekonečně většího vědění, týkajícího se řízení a zákonů existujících ve vesmíru. Mají rovněž možnost překonávat zákony viditelného světa.

symboly černé magie

29. června 2007 v 12:21 | Jáááá |  Černá magie a něco o ní
Anarchie:

Původ: Jeden z nejpopulárnějších symbolů mladých lidí minulých let, označující anarchii. Původně je význam vysvětlován okultisty jako Asmodéas - démonická síla, která mladistvé svádí k sexuálním perverzím a sebevraždám. Symbol vzbuzuje touhu postavit se proti zažitým pravidlům a dodává odvahu konat činy, které nejsou za normální situace v povaze nositele.

Význam: Symbol dává nositeli neomezenou moc ničit a způsobovat škodu na majetku znepřátelené osoby.

Pentagram:


Původ
: Využíval se při okultních rituálech pro ovládnutí temných sil a energií. Často je spojován se satanismem, zvláště když se umístí do centra pentagramu symbol kozla. Pět rohů nebo někdy pět čar znázorňuje 5 živlů: vodu, zemi, oheň, vzduch a ducha nebo myšlenku.

Význam: Symbol probouzí v nositeli možnost ovládnout druhé a získat nové utajené síly

Pozn. Znak s kozlem spojovaný se satanismem

Převrácený kříž:


Původ: Původně znázornění smrti apoštola Petra, který se při ukřižování cítil nehoden zemřít ve stejné pozici jako Kristus. Moderní význam tohoto symbolu je výsměch Krista, kdy se Luficer snaží převracet pravdu a dílo Boha ve lži a podvody.

Význam: Symbol dává moc přesvědčovat druhé, získat nad nimi nadvládu a využít je pro dosažení vlastních cílů.







Satanský kříž:


Původ: Převrácený otazník, symbolizující zpochybňování moci Boha všemohoucího a zároveň zobrazuje neomezenou moc Lucifera. Okultní význam reprezentuje tři prince pekla: Satana, Beliala a Leviathana.

Význam: Probouzí u nositele černou stránku jeho duše a pomáhá získat fyzickou nadvládu nad nepřítelem.
OSUD
Peace


Původ: Původem symbol římského císaře Nera, který nenáviděl a pronásledoval křesťany. Znázorňuje zlomený a převrácený kříž. Znovuobjeven byl v šedesátých letech, kdy se začal používat při protestech proti nukleárním zbraním a západní kultuře. Nyní symbol zastupuje touhu po utopickém celosvětovém míru.

Význam: Symbol navozuje pozitivní myšlení a pomáhá k nositeli přitahovat šťastné události.
Skarabeus:
Původ: Symbol vycházejícího Slunce, Všemocného stvořitele, ochránce před zlem a boha znovuzrození. Podle Egypťanů, tak jako brouk valí svou kuličku, valí i bůh Chepri slunce po obloze. Znamení Skarabea se používalo pro zámky, amulety a magické předměty, především jako obrana před zlem. Středověcí alchymisté používaly siluetu Skarabea ve svých magických zápiscích.

Význam: Tento symbol přináší majiteli bohatství i štěstí a ochraňuje jej před zlem.
Hexagram v kruhu:


Původ
: Spojení mužského (trojúhelník směřující nahoru) a ženského (směřující dolů) principu ve smyslu vytvoření dokonalé harmonie. Tyto trojúhelníky, spojené uprostřed kruhu, znázorňují tušící mysl. Symbol hexagramu se velice často ve středověku používal při různých okultních rituálech. Dva samotné spojené trojúhelníky nazýváme také "Davidova hvězda".

Význam: Tento symbol pomáhá odhalit budoucí zlé úmysly a udržuje přátelství.

kruh 2

28. června 2007 v 16:45 | Jáááá |  Filmy seriály a horory
Kruh 2 volně navazuje na předchozí díl. Rachel (Naomi Watts) se synem Aidanem (David Dorfman) se odstěhují do horského městečka v Oregonu, aby definitivně zapomněli na kazetu z prvního dílu, která do týdne zabije každého, kdo ji shlédne (pokud ovšem nevytvoří kopii a nepošle ji dál).
Kazeta se však znovu objevuje a její následné zničení nic nevyřeší. Holčička Samara se vrací i bez kazety, ale místo aby se snažila šířit zvěsti o své tragické smrti, tentokrát hledá maminku a bohužel přestává být děsivá, stejně jako celá atmosféra filmu. Kruh 2 těží z úspěšných scén jedničky, ale to hlavní napětí a strach je již pryč.
Místo toho vás vyděsí maximálně pár povedených lekaček, ale horor už to snad už ani není. Nepředpokládal jsem, že by pokračování Kruhu mohlo být stejně úspěšné, ale bohužel to bylo slabší, než jsem čekal. Pro skalní příznivce Kruhu je to jedno velké zklamání.